Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 386/06 ECLI:CZ:US:2008:4.US.386.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as last appeal was not exhausted due to Supreme Court ruling.

Numero d'incarto IV.ÚS 386/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two women against a regional court judgment. The applicants had already exhausted ordinary remedies, as their appeal to the Supreme Court was dismissed, yet they failed to file a constitutional complaint against that final Supreme Court decision. The court ruled the complaint inadmissible because the principle of legal certainty forbids overturning a Supreme Court ruling that has already validated the lower court's decision.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies, including the final appeal, to protect their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint legal certainty supreme court ruling procedural hierarchy subsidiarity principle inadmissible complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 58/95
Constitutional complaint dismissed for targeting lower court rulings instead of the Supreme Court's final decision.
III. ÚS 598/01
Constitutional complaint dismissed because Supreme Court's rejection of appeal was the final legal remedy.
I. ÚS 242/03
Constitutional complaint dismissed for failing to challenge the final appeal decision required by law.
II. ÚS 703/02
Constitutional Court dismisses complaint for failing to challenge final Supreme Court ruling before filing.
I. ÚS 161/03
Constitutional Court dismisses appeal for failing to challenge final Supreme Court decision before filing.
I. ÚS 230/03
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failing to challenge the Supreme Court's final decision first.
I. ÚS 649/04
Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of oral hearing in detention release decision under Czech Criminal Procedure Code.
III. ÚS 666/04
Constitutional complaint dismissed because it targeted lower court rulings instead of the final Supreme Court decision.
II. ÚS 78/05
Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible because it targets only a lower court decision, leaving the final Supreme Court ruling untouched.
IV. ÚS 270/05
Constitutional Court dismisses appeal for violating final Supreme Court decision on legal certainty.
III. ÚS 323/05
Constitutional Court dismissed appeal for exhaustion of remedies in criminal proceedings before final appeal decision.
IV. ÚS 370/05
Constitutional complaint dismissed as inadmissible because final appeal decision was not challenged.
III. ÚS 344/06
Constitutional complaint dismissed as procedural remedy exhausted due to improper appeal grounds and missed deadline.
III. ÚS 1170/07
Constitutional complaint dismissed because petitioner failed to exhaust appeal remedies before filing the constitutional review.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelek B. B. a MUDr. B. F., zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 17 Co 112/2006-151 ze dne 4. 4. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 30. 6. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelky domáhaly zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") č. j. 17 Co 112/2006-151 ze dne 4. 4. 2006.

Jak Ústavní soud zjistil ze sdělení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, proti rozsudku krajského soudu bylo stěžovatelkou MUDr. B. F. podáno dovolání, které bylo rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2968/2006-167 ze dne 20. 3. 2008 jako nedůvodné zamítnuto.

Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Ústavní stížnost vychází z principu subsidiarity, tzn. je nástrojem ochrany základních práv, který nastupuje až po vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Z toho také vyplývá požadavek, aby ústavní stížnost umožňovala Ústavnímu soudu zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem stanovené předpoklady, i do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž byl takto účastníkem využit. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát formuloval závěr, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít, bylo-li by z řízení o ústavní stížnosti vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil, existovalo by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997,

sp. zn. IV. ÚS 58/95

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, usnesení č. 2, str. 331 a dále např. usnesení ve věcech

sp. zn. III. ÚS 598/01

,

I. ÚS 242/03

,

II. ÚS 703/02

,

I. ÚS 161/03

,

I. ÚS 230/03

,

I. ÚS 649/04

,

III. ÚS 666/04

,

II. ÚS 78/05

,

IV. ÚS 270/05

,

III. ÚS 323/05

,

IV. ÚS 370/05

,

III. ÚS 344/06

,

III. ÚS 1170/07

a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Jinými slovy řečeno, za situace, kdy Nejvyšší soud meritorně přezkoumal rozsudek krajského soudu č. j. 17 Co 112/2006-151 ze dne 4. 4. 2006 a konstatoval jeho správnost, bylo s ohledem na princip právní jistoty nezbytné, aby byl ústavní stížností napaden i rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2968/2006-167 ze dne 20. 3. 2008. Stěžovatelky však na vydání rozsudku Nejvyššího soudu nikterak nereagovaly a petit své ústavní stížnosti příslušným způsobem neupravily, přičemž v současné době již marně uplynula šedesátidenní lhůta, v níž tak mohly učinit, neboť předmětný rozsudek Nejvyššího soudu byl právní zástupkyni stěžovatelky MUDr. B. F. doručen dne 5. 5. 2008. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než aplikovat výše uvedený právní názor a považovat ústavní stížnost směřující toliko vůči rozhodnutí krajského soudu za nepřípustnou. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj