Constitutional complaint dismissed for inadmissibility due to failure to challenge final Supreme Court decision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued violations of fundamental rights but only challenged the first-instance and appeal court decisions, omitting the Supreme Court's final dismissal of the appeal. The court ruled that the final Supreme Court decision is the only proper subject of constitutional review, making the complaint procedurally inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant fails to challenge the final decision of the Supreme Court, which constitutes the last procedural remedy for legal protection.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, se sídlem Dr. Bureše 1185/1, 370 05 České Budějovice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2006 č. j. 6 T 243/2005-326 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2007 č. j. 23 To 631/2007-384, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, v níž tvrdil porušení práv garantovaných mu zejména ustanoveními čl. 40 odst. 2 a 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, napadl stěžovatel shora označená rozhodnutí.
Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 6 T 243/2005 Ústavní soud zjistil, že ve věci bylo stěžovatelem podáno dovolání; to bylo odmítnuto Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Z obsahu ústavní stížnosti i jejích příloh je však zcela zjevné, že stěžovatel napadá toliko rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít, jestliže je z řízení o ústavní stížnosti vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku o ochraně práva; opačným postupem by zůstalo rozhodnutí Nejvyššího soudu nedotčeno, čímž by došlo k rozporu s principem právní jistoty (srov. např. usnesení ve věci
sp. zn. IV. ÚS 58/95
, Sb. n. u., sv. 7, str. 331). I v projednávané věci je rozhodnutím o posledním procesním prostředku o ochraně práva nepochybně usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání stěžovatele v trestní věci odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost, pročež právě toto rozhodnutí je tím pravomocným rozhodnutím, jež musí být ústavní stížností prvořadě napadeno.
Jelikož stěžovatelem byly napadeny toliko rozsudek a usnesení soudu nalézacího a odvolacího, zatímco usnesení soudu dovolacího zůstalo bez povšimnutí, je ústavní stížnost nepřípustná (srov. též např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 1170/08
,
IV. ÚS 370/05
či
IV. ÚS 465/04
, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ačkoliv jsou důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti toliko procesního charakteru, nelze pominout jejich klíčovou roli pro meritorní rozhodnutí Ústavního soudu; proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2008
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj