Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 2321/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.2321.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to exhaustion of ordinary appeal remedies.

Numero d'incarto III.ÚS 2321/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding the transfer of a criminal case to a different panel president. The applicant argued this violated his right to a lawful judge, but the Court found he had not exhausted all available legal remedies. Since an appeal was pending at the time, the Court applied the principle of subsidiarity to dismiss the complaint as inadmissible under the relevant statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies, reflecting the principle of subsidiarity.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint lawful judge right criminal procedure appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel namítl porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Igorem Andrýskem, advokátem v Brně, Mezírka 1, proti rozhodnutí místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008 sp. zn. 50 T 1/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 12. 9. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení opatření Krajského soudu v Brně (resp. místopředsedy tohoto soudu) ze dne 10. 3. 2008, kterým byla dle § 181 odst. 3 trestního řádu stěžovatelova trestní věc sp. zn. 50 T 1/2008 přidělena jinému předsedovi senátu.

Stěžovatel namítl porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle stěžovatele byla jeho věc sp. zn. 50 T 1/2008 přidělena jinému předsedovi senátu v rozporu s rozvrhem práce a současně toto opatření k zajištění plynulosti trestního řízení bylo v rozporu s realitou (stěžovatel tvrdí, že není pravda, že by předsedkyně senátu 50 T nepostupovala ve svých spisech plynule, naopak nově přidělený předseda senátu se v jiných spisech dopouští průtahů).

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že trestní řízení bylo nepravomocně ukončeno dne 14. 7. 2008, poté dne 29. 7. 2008 zjistil nahlížením do spisu, že předsedkyní senátu 50 T je jím uvedená (jiná) soudkyně, a dalším nahlížením do spisu pak ze záznamu místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2008 zjistil, že věc byla přidělena jinému předsedovi senátu (tj. předsedovi senátu odlišného od 50 T). Stěžovatel podal stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně, který reagoval sdělením (vysvětlením) ze dne 27. 8. 2008; stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s obsahem tohoto sdělení.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Dotazem u Krajského soudu v Brně a následně u Vrchního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl ve věci sp. zn. 50 T 1/2008 odsouzen rozsudkem ze dne 14. 7. 2008. Proti rozsudku podal stěžovatel dne 26. 9. 2008 odvolání, které je nyní u Vrchního soudu v Olomouci a je vedeno pod sp. zn. 3 To 135/2008.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 o Ústavním soudu).

Z uvedeného ustanovení vyplývá zásada subsidiarity ústavní stížnosti a zásada minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci; na tyto zásady Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře poukazuje.

Ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných procesních norem upravujících to které řízení. Přípustnost ústavní stížnosti není dána tam, kde je tvrzenému právu poskytnuta ochrana celým právním řádem, tj. především před obecnými soudy. V trestním řízení lze zpravidla i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem. Tak tomu je i v případě stěžovatelovy námitky porušení práva na zákonného soudce.

Stěžovatel tvrdí, že po proběhnuvším řízení před prvostupňovým soudem zjistil skutečnosti, které považuje za porušení jeho práv. Z ústavní stížnosti vyplývá, že tyto skutečnosti zjistil po vydání prvostupňového rozsudku a současně před podáním svého odvolání.

V současné době s řízením o ústavní stížnosti probíhá paralelně také odvolací řízení, ve kterém se stěžovatel může domáhat svých práv. Pro ústavní stížnost je přitom, jak řečeno, charakteristická zásada subsidiarity.

S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2008

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu