Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding right to fair trial and independent court in debt order case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions rejecting his objection to a payment order. The applicant argued that his mental and physical incapacity prevented him from acting legally on the day the payment order was served, violating his rights under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Article 6 of the ECHR. The Court found that the lower courts correctly evaluated the evidence and medical reports, concluding that the applicant's inability to act was not proven, and thus no constitutional violation occurred.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not re-evaluate factual findings of lower courts unless they are in extreme contradiction with evidence or facts, and mere disagreement with the decision does not constitute a violation of fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou v Praze 8, Sokolovská 37/24, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2007 č. j. 46 Cm 24/2005-40 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2008 č. j. 12 Cmo 528/2007-48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel včasnou ústavní stížností navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných ve věci odporu stěžovatele proti platebnímu rozkazu. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že soudy svými rozhodnutími porušily jeho právo obrátit se na nezávislý a nestranný soud podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který odmítl pro opožděnost odpor stěžovatele proti platebnímu rozkazu. Stěžovatel tvrdí, že v den, který byl vyznačen jako den převzetí zásilky s platebním rozkazem, nebyl schopen činit právní úkony a jednat tak, aby jej to mohlo zavazovat. Stěžovatel si vůbec nepamatuje převzetí a osud této listiny a byl v takovém zdravotním stavu fyzickém i psychickém, že si nic z té doby nepamatuje a listinu neviděl. Nebyl schopen ovládat své jednání, vnímat souvislosti, činit jakákoli jednání a úkony vážně a posoudit jejich následky. Nepamatuje si vůbec, že listinu převzal, čeho se týkala a neví, jak s ní bylo naloženo. Nebyl schopen ani shledat, že u něj takový stav nastal, neboť byl uvnitř tohoto stavu. Tento "atak" jeho choroby se posléze ukázal jako související s jeho vážným onemocněním. Skutečnost, že soudy z lékařských zpráv nedovodily, že je u něj takový stav, neznamená, že nebyl. Postupu soudů vytýká, že nepovolaly znalce k odpovědi na otázky související s posouzením způsobilosti stěžovatele jednat v rozhodném období. Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, a proto jejich rozhodnutí jsou nezákonná a protiústavní.
Z kopií přiložených rozhodnutí a z vyžádaného spisu Ústavní soud zjistil, že předložené argumenty jsou v podstatě opakováním námitek, které stěžovatel již uplatnil v řízení před obecnými soudy a s jejichž závěry v rovině jednoduchého práva polemizuje i v ústavní stížnosti. Ústavní soud posoudil všechna soudní rozhodnutí z hlediska jejich ústavnosti a dospěl k závěru, že obecné soudy, na základě dostatečných skutkových zjištění, zhodnotily všechny provedené důkazy v souladu a učinily právní závěry, které náležitě odůvodnily. Vypořádaly se při tom se všemi námitkami stěžovatele stran jeho zdravotního stavu v den, který byl vyznačen jako den převzetí zásilky. Tvrzení stěžovatele, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, nelze přisvědčit. Soudy rozhodovaly na základě hodnocení důkazů předložených stěžovatelem, lékařských zpráv a vyjádření ošetřujícího lékaře stěžovatele a dospěly k závěru, že nebylo prokázané, že by stěžovatel nebyl v rozhodný den způsobilý k převzetí platebního rozkazu.
Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat takto učiněné závěry obecných soudů. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít jen tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
K takovému pochybení však v dané věci nedošlo. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou ústavně konformní a v podstatě nelze než odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí, v nichž se dostatečně vypořádaly se všemi námitkami a tvrzeními stěžovatele. Ústavní soud tak ve věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud orgány veřejné moci rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.
Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný a napadená rozhodnutí proto neporušila základní práva stěžovatele, jak stěžovatel tvrdil v ústavní stížnosti.
Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele neshledal. Ústavní stížnost proto byla z uvedených důvodů jako zjevně neopodstatněná podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu