Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2449/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2449.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint against administrative penalty for broadcasting vulgar content, upholding statutory limits on free speech.

Numero d'incarto IV.ÚS 2449/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by CET 21 against a fine imposed for broadcasting vulgar content. The complainant argued that the administrative penalties violated their freedom of expression and the principle of legal certainty due to vague statutory language. The court rejected these claims, ruling that the administrative proceedings were lawful and the penalties were proportionate to the offense.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not examine the constitutionality of administrative decisions unless they violate constitutionally guaranteed rights, and vague statutory limits on free speech do not automatically constitute a constitutional breach.

Parole chiave

Generato dall'IA
freedom of expression administrative penalty legal certainty constitutional complaint vulgar content proportionality principle statutory interpretation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu
čl. 17 Listiny základních práv a svobod
čl. 39 Listiny základních práv a svobod
17 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") napadla shora označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
§ 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb.
§ 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb.
g) a ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, takto:

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 4. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky CET 21, spol. s r. o., se sídlem V Praze 5, Kříženeckého nám. 1078/5, zastoupené JUDr. Vladimírem Kroupou, advokátem, AK se sídlem v Praze 6, Zavadilova 1925/15, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 37/2007-119 ze dne 30. června 2008, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) a ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

I. Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka s tvrzením o porušení práv garantovaných jí ustanoveními čl. 17 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") napadla shora označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně garantovaných práv v tom, že správní soudy nezrušily rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jímž byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 500.000,- Kč za odvysílání dílu pořadu "Big Brother" ve kterém byly zjištěny nevhodné formy komunikace (vulgarita, hrubost včetně fyzického násilí, navádění ke krádeži za odměnu od organizátorů soutěže, častá prezentace kouření a konzumace alkoholu).

Stěžovatelka ve své stížnosti zejména uvádí, že Nejvyšší správní soud se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s námitkou, že zjištěné skutky nedosahovaly té kvality, aby mohlo jít o naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen "zákon o rozhlasovém a televizním vysílání"); je podle ní otázkou, zda za situace, kdy ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání obsahuje krajně neurčité pojmy, vůbec bylo možno se s touto námitkou vypořádat. Stěžovatelka upozorňuje na fakt, že udělení pokuty je zásahem do svobody projevu a práva šířit informace zaručeného ustanovením čl. 17 Listiny, a je tedy krajně nežádoucí, aby zákonné meze (ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny) tohoto práva byly stanoveny tak nejasně a nepředvídatelně, jako je tomu v tomto případě ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) a ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona rozhlasovém a televizním vysílání.

Stěžovatelka dále uvádí, že nebylo správně interpretováno ustanovení § 59 odst. 1 a odst. 3 zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, čímž došlo k zásahu do práva zaručeného čl. 39 Listiny, neboť jí byl uložen trest bez odpovídajícího zákonného podkladu. Nejvyšší správní soud podle stěžovatelky nesprávně dovodil, že stěžovatelka byla na porušení zákona upozorněna a že jí byla stanovena lhůta k nápravě.

Konečně stěžovatelka navrhuje zrušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) a ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, neboť tato ustanovení, jež limitují právo na svobodu projevu, jsou velice nejasná a nesrozumitelná; proto jsou v rozporu s principem právní jistoty a právního státu.

II. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů, tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných podústavním právem. Z těchto důvodů ani v případě, že by obecný soud při interpretaci práva pochybil, nemusí být ústavní stížnosti vyhověno, pokud takové pochybení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

Námitky stěžovatelky uváděné v její stížnosti nepovažuje Ústavní soud za relevantní (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1979/08

, v němž dospěl Ústavní soud v případě téměř totožné ústavní stížnosti téže stěžovatelky zastoupené týmž právním zástupcem ke stejnému závěru; na odůvodnění tam uvedených závěrů i v této věci lze odkázat).

Ústavní soud konstatuje, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nedošlo k porušení žádných procesních ani hmotných ústavně garantovaných práv stěžovatelky. Tvrzený zásah do práva na svobodu projevu a šíření informaci je zjevně souladný s nároky kladenými Listinou i Úmluvou o ochraně lidských právech a základních svobod; na tomto závěru nemůže nic změnit ani fakt, že podmínky tohoto zásahu jsou vymezeny poměrně abstraktně. Dále je třeba zdůraznit, že napadené rozhodnutí je velmi pečlivě a srozumitelně odůvodněno a jím učiněná interpretace jednoduchého práva v žádném případě nevybočuje z mezí stanovených ústavním pořádkem.

Ústavní soud uzavírá, že přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení neshledal nic, co by odporovalo ústavnímu pořádku, a to včetně stěžovatelkou uváděného čl. 17 a čl. 39 Listiny, pročež odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona Ústavním soudu.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení žádného ústavně garantovaného práva stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl, byl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut i návrh na zrušení ustanovení § 32 odst. 1 písm. g) a ustanovení § 60 odst. 3 písm. d) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Jde totiž o návrh akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu