Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 630/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.630.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding civil law interpretation.

Numero d'incarto IV.ÚS 630/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an individual against lower court decisions in a civil debt case. The applicant argued that the courts' reliance on a Supreme Court precedent violated his right to court protection and constituted an unconstitutional interpretation of civil law. The court rejected this claim, ruling that the complaint was obviously unfounded because the cited legal interpretation did not infringe upon fundamental rights or represent arbitrary judicial discretion.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are obviously unfounded when the alleged violation of fundamental rights does not exist or when the court's interpretation of sub-constitutional law is not arbitrary, unreasonable, or in extreme contradiction with established standards of justice.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint obviously unfounded civil law interpretation right to court protection fundamental rights violation judicial discretion constitutional review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. V. D., zastoupeného Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem, AK Nám. T. G. Masaryka 17, 690 02 Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2007 č. j. 15 Co 443/2007-29 a výroku IV. usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 25. 10. 2007 č. j. 13 C 180/2007-21 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti žádá stěžovatel zrušení příslušných výroků v záhlaví označených usnesení obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z podané ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou usnesením ze dne 25. 10. 2007 č. j. 13 C 180/2007-21 zastavil řízení, v němž se stěžovatel po žalovaných L. a I. Š. domáhal zaplacení kupní ceny společně a nerozdílně, neboť žalovaná v průběhu řízení požadovanou částku zaplatila. Ve výroku IV. svého usnesení uložil soud stěžovateli zaplatit žalovanému náklady řízení s odkazem na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 677/2005, dle kterého splnění závazku, jenž vznikl jen jednomu z manželů za trvání manželství, nemůže věřitel soudně vymoci po druhém z manželů bez ohledu na skutečnost, zda závazek tvořil společné jmění manželů. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 12. 2007 č. j. 15 Co 443/2007-29 usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku IV. potvrdil.

Stěžovatel namítá, že odůvodnění rozhodnutí soudu odkazující stroze na názor Nejvyššího soudu činí takové rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, jakož i protiústavním, jelikož zcela popírá legitimní očekávání věřitele domoci se svých práv soudní cestou, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v době před vydáním uvedeného rozsudku Nejvyšší soud dospěl ke zcela opačným závěrům. Dle názoru stěžovatele je jeho argumentace příliš extenzívní, vybočující z úmyslu zákonodárce a nemající oporu v zákoně, který je zcela jednoznačný. Stěžovatel pak v podrobnostech přednáší argumentaci na podporu vlastního právního názoru.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není další instancí v rámci soustavy obecných soudů a nezasahuje do jejich rozhodovací činnosti, pokud došlo k porušení běžné zákonnosti, ale jedině tehdy, pokud takové porušení současně představuje zásah do ústavně zaručených práv a svobod. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti Ústavnímu soudu nepřísluší - zásadně - podávat výklad podústavního práva, a není - oproti Nejvyššímu soudu - povolán ani k tomu, aby dbal o sjednocování soudní praxe. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (srov. nález,

sp. zn. Pl. ÚS 85/06

, dostup. na http://nalus.usoud.cz).

Žádná z výše uvedených situací odůvodňující kasační zásah Ústavního soudu v projednávané věci nenastala. Pokud jde o stěžovatelovy pochyby ohledně ústavně konformní interpretace dotčeného ustanovení občanského zákoníku, odkazuje Ústavní soud na usnesení IV. ÚS 3002/07 (dostup. na http://nalus.usoud.cz), v němž byla tato otázka podrobena ústavněprávnímu přezkumu. Vzhledem k tomu, že obdobnou věcí stěžovatele se Ústavní soud zabýval též v usnesení II. ÚS 1843/07, odkazuje Ústavní soud i na něj, jelikož se závěry v něm obsaženými se ztotožňuje a nemá důvodu se od nich odchylovat.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k závěru konstatujícímu zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti nevyzýval Ústavní soud stěžovatele či jeho zástupce k odstranění vady plné moci (v řízení před Ústavním soudem může mít účastník v téže věci toliko jednoho zástupce - srov. ustanovení § 29 citovaného zákona), neboť opačný postup byl by zřetelným formalismem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu