Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2136/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.2136.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to improper exhaustion of legal remedies regarding the verdict on punishment.

Numero d'incarto I.ÚS 2136/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by two individuals against a criminal conviction and subsequent appellate decision. The applicants argued for the right to challenge the verdict on guilt separately from the verdict on punishment, but the Court held that legal remedies must be fully exhausted only when both verdicts become final. Consequently, the Court ruled that the complaint was inadmissible because the proceedings regarding the punishment verdict were still ongoing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, specifically when the finality of the verdict on guilt does not coincide with the finality of the verdict on punishment in criminal proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint criminal procedure verdict on guilt verdict on punishment inadmissible complaint legal finality

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k uvedenému předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
§ 8 odst. l a § 148 odst. 2, odst. 3 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 982/2003

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Z. V. a Ing. D. S., zastoupených JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou, se sídlem Tišnovská 167, 614 00 Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 2 To 87/2007, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 3 Tdo 16/2008, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 8. 2008, stěžovatelé napadli rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 2 To 87/2007 (dále jen "rozsudek vrchního soudu"), kterým byli shledáni vinnými ze spáchání pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. l a § 148 odst. 2, odst. 3 písm. a), odst. 4 ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Rovněž napadli usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 3 Tdo 16/2008 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), jímž byl rozsudek vrchního soudu (k námitkám stěžovatelů na nepřiměřenost uloženého trestu ve vztahu k délce řízení) zrušen pokud jde o stěžovatele ve výroku o trestu a vrchnímu soudu bylo přikázáno, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost není přípustná.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelé však podávají ústavní stížnost za situace, kdy k vyčerpání procesních prostředků došlo toliko pokud jde o výrok o vině, nikoliv pokud jde o výrok o trestu. Dle přesvědčení Ústavního soudu je přitom rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva v případě trestního řízení teprve takové rozhodnutí, kterým dojde k vyčerpání procesních prostředků jak pokud jde o výrok o vině, tak pokud jde o výrok o trestu.

V tomto směru Ústavní soud odkazuje na literaturu a judikaturu k řešení obdobné problematiky při posuzování trestněprávních dovolání. Dle komentáře k trestnímu řádu (Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád komentář; 5. vydání, Praha, C.H.Beck, 2005, str. 2005 II. dílu) "v případě, že odvolací soud zruší napadený rozsudek jen ve výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně, a proto výrok o vině nabude právní moci, nelze jen proti výroku o vině podat odvolání." Dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 982/2003 (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2004, sešit 2 pod T 654) "v případě, že odvolací soud částečně zruší napadený rozsudek ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a proto právní moci nabude jen odvolacím soudem nezměněná část výroku o vině, nelze jen proti již pravomocné části výroku o vině podat dovolání, ale je třeba vždy vyčkat i uložení trestu, popř. ochranného opatření nebo upuštění od potrestání." Ústavní soud neshledává důvodů, pro by obdobné principy nemohl uplatnit i na posouzení projednávané ústavní stížnosti.

K podávání ústavní stížnosti za situace, kdy výrok o trestu je dosud předmětem řízení před obecnými soudu není žádný důvod. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti již existujícímu výroku o vině počne běžet až zároveň s počátkem běhu lhůty k podání ústavní stížnosti proti (dosud neexistujícímu) výroku o trestu. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti tedy stěžovatele nepoškozuje

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k uvedenému předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2008

Ivana Janů

soudce zpravodaj