Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies not being met.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by QANTO, s.r.o., ruling it inadmissible. The applicant argued for the annulment of a Supreme Administrative Court decision but failed to exhaust all available legal remedies, as ordinary court proceedings were still ongoing. The Court held that the principle of subsidiarity requires the exhaustion of all statutory protection mechanisms before a constitutional complaint can be entertained.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1, § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity mandates that a constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory means of legal protection provided by law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti společnosti QANTO, s.r.o., Praha 7 - Holešovice, Bubenská 8a/943, zastoupené JUDr. Milanem Břeněm, advokátem Advokátní kanceláře ve Svitavách, Nám. Míru 28, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 83/2008-60 ze dne 18. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1, Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2007, čj. 31 Ca 190/2006-19 a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel je přesvědčen (aniž by uvedl argumentaci na podporu svého tvrzení), že se jedná o věc svým významem přesahující jeho vlastní zájmy a tedy o případ ve smyslu ust. § 75 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění dalších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu).
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, umožňující její meritorní projednání.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem.
Ústavní stížnost sice může být zcela výjimečně připuštěna, i když stěžovatel nevyčerpal prostředky k ochraně svých práv, musí však jít o stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo (§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Jen taková situace umožní průlom do zásady subsidiarity a zásady vigilantibus iura. Varianta uvedená v ust. § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu umožňuje podat ústavní stížnost, pokud v řízení o posledním podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Stěžovatel podal ústavní stížnost, ačkoli řízení před obecnými soudy stále pokračuje. Za této situace je ústavní stížnost předčasná, a její přípustnosti se zásadně nelze domáhat poukazem na ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť tam uvedená eventualita se především týká situace, kdy věc skončila tak, že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv.
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" možnosti, které jsou obecně dány dosud probíhajícím řízením, resp. řízením, které má být vedeno na základě kasačního rozhodnutí. Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat teprve poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, není splnění tohoto požadavku možné. Na tom nic nemění, že je již vedeno řízení, usměrněné právním názorem, který v předchozím (napadeném) rozhodnutí vyslovil Nejvyšší správní soud.
Ústavní soud dodává, že stěžovatel má možnost, aby ústavní stížností případně napadl rozhodnutí, jež bude v jeho věci teprve vydáno, tedy rozhodnutí "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje" (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by se mohl zabývat meritem věci, než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2008
Jiří Nykodým
předseda senátu