Constitutional Court dismisses appeal claiming courts ignored claim for non-material damages under tax liability law.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by three taxpayers against lower court rulings. The complainants argued that courts failed to address their claim for non-material damages under § 31a of the Tax Liability Act and that the law's enactment violated sovereignty principles. The court dismissed the appeal because the lower courts correctly ignored the claim, as the proceedings were exclusively for compensation for improper official acts, not for damages caused by procedural delays.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 31a of the Tax Liability Act; § 43 para. 2 lit. a) of the Constitutional Court Act: The Constitutional Court dismisses constitutional complaints where the lower courts did not address a claim that was not the subject of the proceedings or was not properly invoked as a procedural means.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 29. října 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. H., 2) A. H. a 3) F. R., všech zastoupených JUDr. Vladislavem Petrů, advokátem, AK se sídlem Na Pískách 49, 160 00 Praha, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 9. 2007 č. j. 17 C 275/2005-48 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2008 č. j. 15 Co 109/2008-75 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Včas podanou ústavní stížností stěžovatelé s tvrzením o porušení práv garantovaných mu ustanovením čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") napadli shora označená rozhodnutí obecných soudů.
Podle stěžovatelů došlo k porušení jejich základního práva tím, že se obecné soudy vůbec nezabývaly jejich nárokem na imateriální újmu za průtahy v řízení podle § 31a zákona č. 160/2006 Sb.
Porušením ústavnosti, jež stojí na zásadě suverenity lidu, je podle stěžovatelů i fakt, že ke vložení § 31a do zákona č. 82/1998 Sb. zákonem č. 160/2006 Sb. vůbec došlo, neboť takovým postupem je český daňový poplatník stavěn politickou reprezentací do pozice nepřítele. Cílem této novelizace - jež je dle stěžovatelů pouze pokryteckou proklamací - totiž prý bylo zřízení dalšího vnitrostátního prostředku nápravy, který budou muset čeští občané před podáním stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva podat, a to s cílem, aby byly stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva z důvodu nevyčerpání opravných prostředků odmítány.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelům i ostatním účastníkům řízení známy.
II. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje tedy třetí či čtvrtou instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušeny ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 224/98
, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
V ústavní stížnosti byla uplatněna jediná relevantní ústavněprávní námitka - totiž že se obecné soudy vůbec nezabývaly nárokem stěžovatelů podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud z obsahu vyžádaného spisu zjistil, že ve věci byla podána žaloba na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nikoliv žaloba na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu opírající se o citované ustanovení. Nelze mít žádných - tím méně pak ústavněprávních - námitek proti postupu či rozhodnutím obecných soudů, které se nárokem stěžovatelů podle § 31a citovaného zákona nezabývaly, neboť ten vůbec nebyl předmětem řízení.
Stěžovatelé na tento svůj údajný nárok upozorňovali pouze v rámci odvolání proti rozsudku soudu I. stupně (který se však - vázán petitem žaloby - zabýval náhradou škody za nesprávný úřední postup a nikoliv náhradou imateriální újmy způsobené průtahy v řízení) a nyní v ústavní stížnosti. Aby se však obecně soudy tímto nárokem stěžovatelů mohly (a směly) zabývat, musel by být nejprve adekvátním procesním prostředkem uplatněn. Postup obecných soudů byl tedy pouze nevyhnutelným vyústěním procesního postupu zvoleného stěžovateli.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. října 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu