Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1746/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.1746.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against land registry entry based on court judgments replacing party consent.

Numero d'incarto II.ÚS 1746/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals against a land registry decision permitting a property title transfer. The applicants argued that the registry officer improperly accepted a transfer request submitted by a lawyer without proper authorization from the beneficiary, citing violations of their property rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court ruled that the registry officer correctly interpreted binding court judgments as definitive expressions of will, noting that the applicants' refusal to sign a settlement agreement was legally superseded by judicial decisions. Consequently, the court found no constitutional violation and dismissed the appeal as clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: The land registry may record a property right transfer based on final court judgments that replace the parties' will, even if the original consent was not formally executed, provided the judgment clearly indicates the intent to transfer.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional appeal dismissal land registry entry property title transfer court judgment as will registry officer authority

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
1 a 3, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch MUDr.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Ing. V. K. a J. K., oba zastoupeni JUDr. Josefem Machem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Budečská 974/6, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 13. 5. 2008 sp. zn. V-18181/2008-101,takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch MUDr. F. Š. Stěžovatelé se obracejí na Ústavní soud, neboť dle § 5 odst. 3 věty druhé zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen zákon č. 265/1992 Sb.), proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví.

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádí, že ke vkladu vlastnického práva došlo na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 10. 2001 čj. 6 C 244/99-378 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2003 čj. 62 Co 108/02-417, kterými bylo rozhodnuto o restitučním nároku MUDr. F. Š. podle § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. V soudních rozhodnutích byla stěžovatelům, jakožto osobám povinným podle § 4 odst.2 téhož zákona, uložena povinnost uzavřít s MUDr. F. Š., jako osobou oprávněnou podle § 3 odst. l téhož zákona, dohodu o vydání věcí. Tato rozhodnutí jsou svojí povahou rozsudky nahrazujícími projev vůle ve smyslu § 161 odst. 3 o.s.ř. Okamžikem, kdy uvedená rozhodnutí nabyla právní moci a stala se vykonatelnými, došlo k nahrazení projevu vůle stěžovatelů spočívající v uzavření dohody o vydání věci ve smyslu § 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve svůj prospěch měl MUDr. F. Š. údajně podat dne 7. 4. 2008 k příslušnému katastrálnímu úřadu.

Stěžovatelé namítají, že návrh na zápis vkladu vlastnického práva však fakticky podal svým jménem JUDr. Z. K., CSc., advokát, ačkoliv podle § 4 odst. l zákona č. 265/1992 Sb., jsou účastníky řízení o povolení vkladu účastníci tohoto právního úkonu. Z návrhu nevyplývá, že by advokát jednal jménem vedlejšího účastníka MUDr. F. Š. jako zmocněnec na základě řádně udělené plné moci. I kdyby byla plná moc dodatečně předložena muselo by být navrhováno, aby vklad vlastnického práva byl zapsán ve prospěch vedlejšího účastníka MUDr. F. Š. s tím, že JUDr. Z. K., CSc., advokát, jedná pouze jeho jménem jako zmocněnec.

Stěžovatelé dále namítají, že katastrální úřad návrh na zahájení řízení o povolení zápisu vkladu vlastnického práva, jakož i nabývací titul vlastnického práva, posuzoval v rozporu s § 5 odst. l zákona č. 265/1992 Sb., neboť rozhodl o vkladu vlastnického práva na základě neurčitého právního úkonu. V dané věci došlo k zápisu vkladu vlastnického práva na základě dohody o vydání věci podle § 5 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, přičemž projev vůle stěžovatelů jako účastníků této dohody byl nahrazen shora uvedenými rozsudky. Neurčitost spočívá v tom, že číselné označení jednotlivých pozemků neodpovídá jejich označení v katastru nemovitostí a z uvedeného právního úkonu, jakož i z předmětných rozsudků, není dán jednoznačně projev vůle vedlejšího účastníka, z něhož by bylo možno dovodit, že uvedené nemovitosti do svého výlučného vlastnictví přijímá.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví či jiných orgánů veřejné moci a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

V projednávané věci je nesporné (jak ostatně uvádí i stěžovatelé), že ke vkladu vlastnického práva došlo na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byl nahrazen projev vůle povinných osob k uzavření dohody podle § 5 odst.4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Stěžovatelé nyní vznáší námitky, týkající se výroku rozhodnutí obsahujícího text dohody o vydání nemovitostí, včetně jejich specifikace. Uvedené námitky však bylo třeba vznášet v rámci vlastního řízení týkajícího se restitučního nároku (případně i uplatnit proti rozhodnutím soudů ústavní stížnost), ale není možné namítat nesprávnost pravomocného rozsudku, který byl podkladem pro zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí, až v řízení týkajícím se provedení vkladu. Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá výhradně skutečnosti rozhodné pro povolení vkladu a je omezen hledisky, taxativně vyjmenovanými v ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb. z jiných hledisek není oprávněn listinu zkoumat, neboť to přísluší výhradně obecným soudům. Pokud by katastrální úřad překročil meze své přezkumné činnosti, jednalo by se o rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že v případě pochybností o platnosti smlouvy, resp. existenci či neexistenci věcného práva, ke dni podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, vzniklých v průběhu řízení o povolení vkladu, má katastrální úřad možnost řízení přerušit, to však pouze tehdy, bude-li doloženo, že byl podán tím, kdo má právní zájem, návrh u soudu, na základě kterého soud rozhodne, zda tu právní vztah je či není. O takovýto případ se však v projednávané věci nejednalo. Dle Ústavního soudu katastrální úřad oprávněně shledal pravomocná rozhodnutí soudů za rozhodnutí splňující podmínku určitosti a srozumitelnosti smluvního projevu, neboť již z povahy restitučního sporu, jehož výsledkem bylo rozhodnutí, kterým byl nahrazen projev vůle povinných osob (stěžovatelů) odmítajících uzavřít dohodu o vydání věci, jednoznačně vyplývá vůle oprávněné osoby k převzetí nemovitostí, jejichž vydání se musela domáhat soudní cestou.

K námitce týkající se údajného nedostatku zpracování návrhu na vklad vlastnického práva právním zástupcem MUDr. F. Š. považuje Ústavní soud za nezbytné zdůraznit, že jedním z principů, uplatňujících se v činnosti Ústavního soudu, je i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, přičemž ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Úkolem Ústavního soudu, který jak bylo předesláno, není nadřízeným orgánem orgánů veřejné moci, není perfekcionalisticky "předělávat řízení", které proběhlo před příslušným správním orgánem (pokud eventuální porušení tzv. jednoduchého práva nedosahuje intenzity způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele). Tím spíše nelze takovou speciální pravomoc Ústavního soudu dovozovat v případech, kdy zákonodárce nepovažoval za nutné rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva podrobit možnosti dalšího přezkumu v odvolacím řízení. Z uvedeného hlediska se jeví námitky stěžovatelů jako námitky, jejichž cílem je oddálit možnost oprávněné osoby nakládat se svou nemovitostí, ačkoliv by ji takovéto právo (za splnění zákonných předpokladů - vkladu do katastru) mohlo na základě pravomocných rozhodnutí svědčit již od roku 2003.

Pokud tedy katastrální úřad provedl dle návrhu předloženého právním zástupcem MUDr. F. Š. na základě shora uvedených pravomocných rozhodnutí soudů vklad vlastnického práva, nemohlo dojít k porušení vlastnického práva stěžovatelů z důvodu, že katastrální úřad rozhodl na základě neurčitého právního úkonu. V dané věci smluvní strany vyjádřily svoji vůli relevantním způsobem (byť na straně jednoho z účastníků byla nahrazena rozhodnutím soudu), o němž z hlediska podmínek zkoumaných katastrálním úřadem nebylo pochyb a katastrální úřad provedením vkladu splnil vůli účastníků smluvního vztahu. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal ani porušení dalších v ústavní stížnosti uváděných práv chráněných Listinou.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí katastrálního úřadu nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelé neztotožňují s názorem katastrálního úřadu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu