Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to non-exhaustion of legal remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the administrator of a bankrupt entity. The applicant argued for the annulment of a Supreme Court decision but had simultaneously filed a cassation appeal that remained undecided. The court ruled the complaint inadmissible because the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary legal remedies before seeking constitutional protection.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, as the Constitutional Court acts as ultima ratio.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Marka Neustupného, správce konkurzní podstaty úpadce G BAU, spol. s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Ko 109/2008-245 ze dne 17. června 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel u Ústavního soudu domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž zjistil, že stěžovatel není právně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustný návrh (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a dotazem u Krajského soudu v Plzni zjistil, podal stěžovatel proti v záhlaví citovanému rozhodnutí v zákonné lhůtě souběžně dovolání, o němž doposud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto.
Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z uvedeného ustanovení je patrné, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak totiž konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 7. 2000,
sp. zn. III. ÚS 117/2000
(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, svazek 19, nález č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanizmus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal dovolání, o němž nebylo dosud Nejvyšším soudem rozhodnuto. Jestliže pak podal ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem a před obecnými soudy tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany i svých ústavně zaručených práv a svobod, je ústavní stížnost nepřípustná.
Za této situace, kdy ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou, nepřistoupil Ústavní soud k odstraňování vady, jíž podaná ústavní stížnost trpí, když stěžovatel není zastoupen advokátem. Odstraněním této vady by se nemohlo na nutnosti návrh z výše specifikovaného důvodu odmítnout nic změnit.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než postupovat podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2008
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka