Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1923/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1923.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies under subsidiarity principle.

Numero d'incarto IV.ÚS 1923/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint without examining the merits due to procedural non-compliance. The applicant challenged lower court decisions denying legal aid and fees, claiming violations of fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that the applicant failed to exhaust the final ordinary remedy, the appeal for confusion, before filing the constitutional petition, thereby violating the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je zvláštní procesní prostředek, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity a vyžaduje vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility appeal for confusion legal aid denial

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
Podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř.", je opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí žaloba pro zmatečnost.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu JUDr. Z. A., právně zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, Bolzanova 1, směřující proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2008, č.j. 30 Co 216/2008-60, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. prosince 2007, č.j. 21 C 351/2006-49, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byl zkrácen v právu domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, zaručeném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v právu na právní pomoc při řízení od počátku řízení, zaručeném v čl. 37 odst. 2 Listiny, v právu na rovnost, zaručeném v čl. 37 odst. 3 Listiny, v právu na projednání soudem veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti s možností vyjádřit ke všem prováděným důkazům, zaručeném v čl. 38 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu) ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků. Odvolání citovaným usnesením Městský soud v Praze odmítl.

Návrh tedy směřoval proti rozhodnutí soudu, který odmítnul odvolání. Podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř.", je opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí žaloba pro zmatečnost. (Srov. i kol.: Občanský soudní řád, komentář - II. díl, C.H. Beck, 7. vyd. 2006, str. 1197 a násl.) Za těchto okolností Ústavní soud konstatoval, že poslední prostředek k ochraně svého práva, kterým byla žaloba pro zmatečnost, navrhovatel nevyčerpal. Jejím podáním však je podmíněno podání přípustné ústavní stížnosti [§ 75 odst. 1 zákona]. Za dané situace Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro aplikaci shora uvedených výjimek.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2008

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka