Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1838/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1838.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding statute of limitations interpretation in enforcement proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 1838/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a debtor against lower court rulings on enforcing a payment order. The debtor argued that the general statute of limitations should be four years, but courts applied a ten-year period based on established judicial practice for rights granted by final judgments. The Court found the lower courts' application of the Commercial Code and Civil Procedure Code to be constitutionally compliant and procedurally sound.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the contested decisions are based on established judicial practice and correctly apply statutory provisions without violating fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal statute of limitations enforcement proceedings commercial code interpretation fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
§ 408 of the Commercial Code
Article 36, paragraph 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti L. N., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře v Plzni, Malá ul. 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2008 č. j. 20 Cdo 1046/2007-148 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2005 č. j. 18 Co 410/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručenou Ústavnímu soudu dne 23. července 2008, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z podané ústavní stížnosti, připojených příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 73 Nc 2754/2004 Ústavní soud zjistil, že oprávněná obchodní firma XAVEROV, a. s. podala proti stěžovateli dne 28. června 2004 k Okresnímu soudu Plzeň-město návrh na nařízení exekuce k vymožení částky 472.762,- Kč s přísl., a to na základě pravomocného platebního rozkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. října 1995 sp. zn. 3 Ro 1021/95, který nabyl právní moci dne 18. prosince 1995. Proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. července 2004 č. j. 73 Nc 2754/2004-11 o nařízení exekuce podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že podle jeho názoru došlo k promlčení uplatňovaného nároku, neboť obecná promlčecí lhůta činí v daném případě čtyři roky. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. ledna 2005 č. j. 13 Co 865/2004-53 usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce potvrdil a dále Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 23. května 2005 č. j. 73 C 2754/2004-56 zamítl i návrh stěžovatele na zastavení nařízené exekuce. Stěžovatel proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce podal odvolání, ve kterém trval na svém názoru ohledně promlčení nároku. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. prosince 2005 č. j. 18 Co 410/2005-65 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil s právními závěry soudem prvního stupně učiněnými, a to že na daný případ se vztahuje ustanovení § 408 obchodního zákoníku a promlčecí doba u práva přiznaného pravomocným rozhodnutím skončí až uplynutím omezující desetileté doby. Stěžovatel se závěry učiněnými odvolacím soudem nesouhlasil a usnesení Krajského soudu v Plzni napadl dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. dubna 2008 č. j. 20 Cdo 1046/2007-148 podané dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že obecné soudy vyložily a aplikovaly jednoduché právo ústavně nekonformním způsobem, neboť z ustanovení § 408 odst. 2 obchodního zákoníku ani z jiného ustanovení obchodního zákoníku nelze dovozovat, že přiznání práva v soudním řízení má ten následek, že promlčecí lhůta činí 10 let od splatnosti práva - pohledávky.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud konstatuje, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice stěžovatele s rozhodovacími důvody obecných soudů tak, jak vyplývá z průběhu soudního řízení, v němž v podstatě stejnými tvrzeními usiloval o zastavení exekuce. Ve věci rozhodující soudy se námitkami stěžovatele zabývaly a ve svých rozhodnutích podrobně rozvedly, proč jim nepřisvědčily. Stejně tak Nejvyšší soud řádně, věcně a logicky zdůvodnil, proč shledal dovolání nepřípustným a současně stěžovateli vysvětlil, že otázku promlčení pravomocně přiznaného práva vyplývajícího z obchodně závazkového vztahu obecné soudy vyřešily v souladu s ustálenou soudní praxí. Ústavní soud proto nepovažuje za nezbytné opakovat již uvedenou argumentaci a odkazuje v tomto směru na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní soud neshledal, že by postupem ve věci rozhodujících soudů došlo k porušení zákonných ustanovení promítající se do roviny protiústavnosti. Obchodní zákoník i občanský soudní řád soudy aplikovaly a interpretovaly ústavněprávně konformním způsobem a jejich postupu nelze z ústavního pohledu nic vytknout. Jestliže základními aspekty práva na spravedlivý proces je kontradiktornost a rovnost zbraní mezi stranami, a tyto aspekty byly v provedeném řízení dodrženy, Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho základních práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu