Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1754/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.1754.08.1 Generato dall'IA

Conclusive agreement on rent increase upheld; Constitutional Court dismisses appeal for lack of constitutional issues.

Numero d'incarto I.ÚS 1754/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court rulings in a rent dispute. The applicant argued that the appellate court's finding of a tacit agreement to a higher rent violated his fair trial rights, claiming he was not warned of the outcome. The court rejected this, noting the tacit agreement was evident from the tenant's first payment of the increased amount and that the lower courts correctly applied the principle of free evaluation of evidence without infringing on fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud nezkoumá správnost obecnosoudního hodnocení důkazů a odmítá stížnost, pokud nedošlo k porušení základních práv stěžovatele.

Parole chiave

Generato dall'IA
tacit agreement rent increase fair trial rights free evaluation of evidence constitutional complaint judicial independence unjust enrichment

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 95(1) of the Constitution of the Czech Republic
Article 96(1) of the Constitution of the Czech Republic
Article 4(4) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení § 43 odst.
Article 11(1) and (4) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 37(3) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 38(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 1 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Article 1 of the First Protocol to the Convention
Article 82 of the Constitution of the Czech Republic
Section 132 of the Civil Procedure Code

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Moravská Třebová, Cihlářova 4, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2008, čj. 15 Co 69/2007 - 155, a rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 4. 8. 2006, čj. 12 C 17/2003 - 107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v řízení o vydání bezdůvodného obohacení.

Tvrdí, že odvolací soud o tom, že došlo ke konkludentnímu uzavření dohody o výši úplaty za užívání bytu, rozhodl překvapivě, neboť žádný z účastníků sporu tuto skutečnost netvrdil. Stěžovatel nebyl předem upozorněn na to, že odvolací soud z těchto důvodů jeho odvolání zamítne. Došlo tak k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces a ve svém důsledku i práva vlastnického, zakotvených v ustanoveních čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k ní. Stěžovatel také napadl nedostatek oprávnění znalce Ing. O. M. k vypracování znaleckého posudku a neprovedení znaleckého posudku revizního.

II. Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je, na základě kupní smlouvy uzavřené dne 18. ledna 2002, vlastníkem budovy č.p. 30, v obci Vlachovice, ve které je na základě smlouvy o nájmu bytu č. 57B00/51, uzavřené dne 1. března 2000 mezi Pozemkovým fondem ČR jako pronajímatelem a V. G. (dále "žalovaný") jako nájemcem, pronajímán byt. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nájemné bylo stanoveno podle platného znění vyhlášky Ministerstva financí č. 176/93 Sb. v evidenčním listě. Stěžovatel oznámil žalovanému a jeho manželce, dopisy ze dne 31. ledna a 20. června 2002, zvýšení nájemného na částky 820,-- Kč a 897,-- Kč měsíčně. Oznámením ze dne 18. prosince 2002 stěžovatel požadoval nájemné ve výši 3.000,-- Kč měsíčně. Žalovaní dopisem ze dne 27. prosince 2002 nazvaným "Petice" sdělili stěžovateli, že s posledně zvýšeným nájemným nesouhlasí.

Stěžovatel se dne 27. ledna 2003 obrátil na Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále též "okresní soud") se žalobou na zaplacení dlužného nájemného a neuhrazeného poplatku za odpady, z titulu bezdůvodného obohacení žalovaných. Před zahájením jednání vzal žalobu částečně zpět. Okresní soud rozsudkem ze dne 4. 8. 2006, čj. 12 C 17/2003 - 107, stěžovateli částečně vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2008, čj. 15 Co 69/2007 - 155, rozsudek okresního soudu potvrdil.

III. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud napadená rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z dosavadní rozhodovací činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel opakovaně a neúspěšně napadá rozhodnutí obecných soudů ve věcech, týkajících se právních vztahů nájmů bytů, v nichž vystupuje v jako pronajímatel. V této ústavní stížnosti dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces překvapivým rozhodnutím odvolacího soudu o konkludentním vzniku dohody o výši nájemného a zamítnutím jeho žaloby z důvodu, že požaduje vyšší nájemné než pro daný případ stanovil soudní znalec.

Žalovaní obývají, na základě platně uzavřené nájemní smlouvy, soubor místností v nemovitosti, která je vlastnictvím stěžovatele. Výše nájemného byla stěžovatelem několikrát zvýšena a žalovaní toto zvýšení akceptovali. Došlo tak, jak obecné soudy správně dovodily, ke konkludentnímu uzavření dohody o výši nájemného za užívání bytu v daném období, tedy od ledna do prosince 2002. Tato skutečnost vyplývá přímo z právních úkonů stěžovatele a žalovaných, spočívajících v oznámení o zvýšení nájemného a jeho akceptaci v podobě zaplacení příslušné částky. Nelze dovodit, jak tvrdí stěžovatel, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo pro něj jakkoliv překvapivé, neboť konkludentní souhlas s vyšším nájemným byl dán již první splátkou žalovaných, učiněnou dne 23. května 2002. Stěžovatel tak musel vědět, že žalovaní se zvýšeným nájemným souhlasí a jde tedy o dohodu. Ústavní soud připomíná, že odvolací soud žalobu stěžovatele nezamítl proto, že dovodil konkludentní uzavření dohody o výši nájmu, jak se domnívá stěžovatel, ale proto, že se plně ztotožnil s věcně správným rozhodnutím okresního soudu.

Stěžovatel své výhrady identifikuje výlučně s tvrzením věcné, případně procesní nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu a nepřípustně očekává, že Ústavní soud podrobí dosavadní výsledek občanskoprávního sporu dalšímu instančnímu přezkumu, což mu však nepřísluší. Ústavní stížnost neobsahuje relevantní ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel nekonkretizuje, proč by jeho spor měl mít ústavněprávní rozměr.

Z obsahu napadených rozsudků obecných soudů zásah do základních práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud rozsudek okresního soudu přezkoumal a potvrdil poté, co shledal, že okresní soud rozhodl o zamítnutí žaloby stěžovatele v části požadující zvýšené nájemné a přiznal mu pouze částku z nájemného původního doposud nezaplacenou a poplatek za odpady. Okresní soud tak rozhodl po obsáhlém dokazování, z něhož vyvodil správné právní závěry - o výši nájemného, o výši a době plnění žalovanými a o částce dosud nesplacené - se kterými se ztotožnil. V odůvodnění svého rozsudku se pak se všemi v odvolání uplatněnými námitkami vypořádal a lze na ně proto v dalším odkázat.

Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu - jestliže obecné soudy respektují kautely, dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 23/93

,

III. ÚS 216/95

a násl.) Obecné soudy provedly v případě zjištění obvyklé výše nájemného dostatečně široké dokazování tak, aby byla spolehlivě určena, provedení revizního znaleckého posudku tak bylo v dané situaci nadbytečným.

Ústavní soud neshledal v napadených rozsudcích porušení základních práv stěžovatele, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu