Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2046/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.2046.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding fair trial rights in administrative traffic violation proceedings.

Numero d'incarto II.ÚS 2046/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a driver convicted of traffic violations, finding no violation of fair trial rights. The applicant argued that the lower courts failed to conduct necessary investigations and properly evaluate evidence, yet the administrative bodies and courts logically explained why specific measures were unnecessary. The Court concluded that the procedural defects were remedied by the appellate court and that the conviction was reasonably justified based on the available evidence.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the appellate court provided the necessary opportunity for the applicant to comment on evidence, thereby curing procedural defects and ensuring the principles of a fair trial were met.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal fair trial rights administrative proceedings procedural defects traffic violation conviction appellate review presumption of innocence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.
Tento postup správní řád předvídal (§ 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.), a zvolený postup nekoliduje s ústavními zásadami a pravidly spravedlivého procesu.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 90 Ústavy ČR
Porušen měl být i čl. 90 Ústavy ČR.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. H., zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 3 As 23/2007-108, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2006, č. j. 57 Ca 32/2006-51, proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. S-JMK 35393/2006/OD/Ko, a proti rozhodnutí Městského úřadu Břeclav ze dne 6. 2. 2006, č. j. MUBR 20855/2005 OSVD, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž byl shledán vinným dvěma přestupky, jichž se měl dopustit v souvislosti s řízením motorového vozidla, a tvrdil že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Porušeny měly být i zásady dvojinstančnosti řízení (stěžovatel odkázal na nález sp. zn. "Pl. ÚS 28/95") a presumpce neviny, resp. v pochybnostech ve prospěch, jakož i další práva garantovaná čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny. Porušen měl být i čl. 90 Ústavy ČR.

K porušení základních práv stěžovatele mělo dojít tím, že věc nebyla řádně projednána ve všech stupních řízení, skutkový stav nebyl řádně zjištěn, nebyly vypořádány námitky stěžovatele, nebyly provedeny stěžovatelem navržené důkazy a pochybnosti vyplynuvší z dokazovaní nebyly vyloženy ve prospěch stěžovatele. Konkrétně nebylo provedeno místní šetření a vyšetřovací pokus, které by ověřily možnost klíčových svědků vidět do vozidla, byly užity zvětšeniny fotografií pořízené správním orgánem z policejních fotografií, ačkoli k tomuto důkazu se stěžovatel mohl vyjádřit až v odvolacím správním řízení. Výpovědi svědků obhajoby byly označeny jako nevěrohodné (např. jen pro příbuzenský poměr ke stěžovateli). U dvou očitých svědků orgány veřejné moci vycházely jen z prvotní výpovědi (učiněné bezprostředně po nehodě), ačkoli výpovědi byly později měněny. Tyto zásadní procesní vady správního řízení neodstranil ani Krajský soud v Brně, ani Nejvyšší správní soud, na něž se stěžovatel obrátil se správní žalobou, resp. kasační stížností. Stěžovatel přitom vozidlo neřídil, a tak neměl ani povinnosti, které by jako řidič měl.

Ze stěžovatelem zaslaných rozhodnutí Městského úřadu Břeclav ze dne 6. 2. 2006, č. j. MUBR: 20855/2005 OSVD, jímž byl stěžovatel shledán vinným tím, že se dopustil v rozhodnutí popsaných přestupků, z rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. S-JMK 35393/2006/OD/Ko, o stěžovatelově odvolání, z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2006, č. j. 57 Ca 32/2006-51, jímž byla zamítnuta stěžovatelova správní žaloba a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 3 As 23/2007-108, jímž byla zamítnuta stěžovatelova kasační stížnost, Ústavní soud zjistil, že průběh řízení odpovídá rekapitulaci obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 3 As 23/2007-108. Na základě obsahu těchto rozhodnutí Ústavní soud od stěžovatele vyžádal související rozhodnutí ve věci jeho služebního poměru tak, aby mohlo být posouzeno respektování čl. 4 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně základních svobod zásady (ne bis in idem, - srov. rozh. Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 10. 1995, ve věci č. 15963/90 Gradinger proti Rakousku, rozhodnutí ze dne 30. 7. 1998, č. 25711/94 Oliveira proti Švýcarsku, 29. 5. 2001, č. 37950/97 Franz Fischer proti Rakousku a ze dne 2. 7. 2002, č. 33402/96 Gogtan proti Franici). Stěžovatel sdělil, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo zrušeno, přičemž Ústavnímu soudu zaslal kopii zrušujícího rozhodnutí.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Obecné soudy v napadených rozhodnutích přesvědčivě vypořádaly stěžovatelovy námitky a vysvětlily, proč jsou nedůvodné. Vadu prvoinstančního řízení, spočívající v nevytvoření prostoru pro vyjádření k jednomu z důkazů zhojil odvolací správní orgán tím, že takový prostor stěžovateli poskytl (srov. str. 20 verte, odst. 2 rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 57 Ca 32/2006, jakož i argumentaci na str. 4 odst. 1 tohoto rozsudku; viz i poslední stranu rozhodnutí krajského úřadu sp. zn. S-JMK 35393/2006/OD/Ko). Tento postup správní řád předvídal (§ 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb.), a zvolený postup nekoliduje s ústavními zásadami a pravidly spravedlivého procesu. Pokud by vady nebylo možno napravit v dalším řízení, stupňovitá výstavba opravných prostředků by ztratila jeden ze svých účelů. Stěžovatelův odkaz na nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. Pl. ÚS 28/95

není přiléhavý, neboť zde Ústavní soud posuzoval tehdejší právní úpravu postrádající plnohodnotné správní soudnictví. Nyní, po přijetí zákona č. 150/2002 Sb., jsou Ústava a Listina naplněny, což se projevuje mj. v možnosti dvoustupňového soudního přezkumu správních rozhodnutí.

Obecné soudy a správní úřady přesvědčivě a logicky vyložily, proč nebylo třeba provádět vyšetřovací pokus či místní šetření (srov. napadené rozhodnutí městského úřadu, č. j. MUBR 20855/2005 OSVD, str. 4 odst. 3, rozhodnutí krajského úřadu sp. zn. S-JMK 35393/2006/OD/Ko, str. 7, odst. 6; rozsudek krajského soudu sp. zn. 57 Ca 32/2006, str. 19, odst. 3 a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 23/2007, str. 5, odst. 2).

Bez jakýchkoli ústavně relevantních vad byla správním orgánem a obecnými soudy logicky a přesvědčivě hodnocena věrohodnost jednotlivých svědeckých výpovědí, včetně věrohodnosti výpovědí stěžovatele a jím navržených či předložených důkazů (srov. napadené rozhodnutí krajského úřadu sp. zn. S-JMK 35393/2006/OD/Ko, str. 5, odst. 3, a str. 6-7, rozsudek krajského soudu sp. zn. 57 Ca 32/2006, str. 16 verte, odst. 1 až str. 18 verte a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 23/2007, str. 6, odst. 3). Obecné soudy i správní orgán se pečlivě zabývaly i tím, proč je třeba vycházet z prvotní výpovědi očitých svědků nehodového děje a logicky přesvědčivě vyložily jak důvod "změny" výpovědi, tak míru dopadu tohoto faktu na skutkový stav. (srov. napadené rozhodnutí krajského úřadu sp. zn. S-JMK 35393/2006/OD/Ko, str. 5, odst. 1, rozsudek krajského soudu sp. zn. 57 Ca 32/2006, str. 16 a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 23/2007, str. 6, odst. 3). Závěr o vině stěžovatele je v odůvodněních napadených rozhodnutí řádně odůvodněn.

Závěrem Ústavní soud dodává, že vzhledem k tomu, že disciplinární rozhodnutí bylo dle sdělení stěžovatele zrušeno, nezabýval se Ústavní soud možným porušením čl. 4 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. i § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb.).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2008

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu