Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2060/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.2060.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet statutory filing requirements and lack of counsel.

Numero d'incarto II.ÚS 2060/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because the submission failed to meet statutory requirements, specifically lacking mandatory legal representation. Although the applicant requested an extension of the deadline to secure a pro bono lawyer, the Court deemed the statutory sixty-day period sufficient and noted the applicant's prior experience with such proceedings. Consequently, the Court ruled that granting an extension would improperly favor the applicant over others who complied with the strict timeline.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if it fails to meet statutory requirements, including mandatory legal representation, and extensions to the filing deadline are generally not granted to ensure equal treatment among applicants.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint legal representation requirement filing deadline extension pro bono lawyer procedural defect equal treatment principle Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 1 letter a) of the Act on the Constitutional Court
§ 72 of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. V. M. o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2007 č. j. 3 Cad 10/2007-30 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008 č. j. 6 Ads 4/2008-54, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se svým podáním doručeným dne 15. 8. 2008 Ústavnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze (jež obdržel toto podání dne 25. 6. 2008), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, a to s odkazem na údajné porušení jeho práva na spravedlivý proces.

Vzhledem k tomu, že podání nesplňovalo náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") (navrhovatel především nebyl zastoupen advokátem ve smyslu ustanovení § 30 cit. zák.), byl navrhovatel vyzván k odstranění vad podání v 10denní lhůtě. Tato výzva mimo jiné obsahovala informaci, že navrhovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh odmítnut. S ohledem na sdělení navrhovatele, že se v období červenec 2008 a září 2008 nebude zdržovat v místě trvalého bydliště, byla navrhovateli výzva k odstranění vad podání Ústavním soudem zaslána dne 6. 10. 2008. Tato výzva byla navrhovateli doručena oproti podpisu dne 9. 10. 2008.

Dne 16. 10. 2008 byl Ústavnímu soudu opět prostřednictvím Městského soudu v Praze doručen přípis navrhovatele, kterým žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad, neboť musí podat žádost k České advokátní komoře o přidělení advokáta bez nároku na honorář a vyřízení této žádosti bude trvat nepochybně dlouho.

Ústavní soud po zvážení konkrétní situace navrhovatele dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět. Přitom vážil, zda v konkrétním případě navrhovatele bude nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad podání a jeho odmítnutí pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená § 72 zákona o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě navrhovatele nelze odhlédnout od skutečnosti, že již několikrát v minulosti účastníkem řízení před Ústavním soudem byl (např. řízení vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 3135/07

,

III. ÚS 3314/07

aj.), a musela mu být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, neboť jak je Ústavnímu soudu známo, byl o tom v předchozích řízeních před Ústavním soudem opakovaně poučen. Za této situace má Ústavní soud za to, že navrhovateli poskytl dostatečný prostor k řádnému doplnění ústavní stížnosti, když od podání předmětného návrhu, doručeného Ústavnímu soudu dne 15. 8. 2008 (avšak Městskému soudu v Praze již 25. 6. 2008), uplynuly více jak dva měsíce.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh, dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout, neboť navrhovatel neodstranily vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 21. října 2008

Stanislav Balík

soudce zpravodaj