Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2476/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2476.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding jurisdiction determination as not exhausting remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 2476/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Moravia Shop Invest against a Supreme Court ruling on jurisdiction. The applicant argued that the Supreme Court's decision to transfer the case to a regional court violated their right to a statutory judge under Article 38 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected this claim because the jurisdictional ruling was a final, binding decision that could be challenged via ordinary appeals, thereby satisfying the exhaustion of remedies requirement before constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 104a občanského soudního řádu: Jurisdictional rulings by higher courts are final and binding, requiring exhaustion of ordinary appellate remedies before constitutional review can be considered.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies jurisdiction determination statutory judge right constitutional complaint admissibility final binding decision ordinary appeal process Czech jurisdiction rules

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 104a občanského soudního řádu
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem, AK se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 32, adresa pro doručování Kroměříž, Tovačovského 3161, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2008 čj. Ncp 1625/2008-38 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 10. 2008 se MORAVIA SHOP INVEST, s. r. o., se sídlem v Praze 1 (dále též "stěžovatelka", případně "žalobkyně") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené procesní rozhodnutí o určení příslušnosti soudu.

II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhá zaplacení částek 113.158.000,-Kč s příslušenstvím a 19.216.182,- Kč s příslušenstvím.

Usnesením ze dne 28. 8. 2008 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 63 Ro 5533/2007 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy (výrok I.) a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně (výrok II.).

III. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o věcné příslušnosti Krajského soudu v Brně k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni bylo nesprávné a v konečném důsledku vedlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zakotvujícího základní právo na zákonného soudce; připojila své úvahy, které ji k takovému závěru vedly, a vyjádřila přesvědčení, že věcně příslušné k projednání a rozhodnutí její věci byly okresní soudy.

IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

K přípustnosti ústavní stížnosti z hlediska vyčerpání všech procesních prostředků nápravy tvrzeného zásahu do základního práva

Vzhledem k tomu, že předmětem ústavní stížnosti bylo rozhodnutí o věcné příslušnosti obecného soudu - které nelze považovat za konečné rozhodnutí ve věci, a s poukazem na ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovící jako podmínku řízení o ústavní stížnosti vyčerpání veškerých dostupných a účinných procesních prostředků k ochraně práva (k čemuž zpravidla před konečným rozhodnutí ve věci nedojde), musel Ústavní soud rozhodnout, zda tato podmínka byla v případě stěžovatelky, tj. v době podání ústavní stížnosti, splněna. Je totiž evidentní, že za konečné rozhodnutí ve věci zásadně bude možno považovat až konečný pravomocný rozsudek ve věci.

S ohledem na skutečnost, že usnesení vrchního soudu (nebo Nejvyššího soudu) o věcné příslušnosti podle ust. § 104a o. s. ř. je v systému obecných soudů konečné (nelze proti němu podat odvolání, dovolání ani žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost) a závazné ve výroku o určení, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, dospěl Ústavní soud k závěru, že pro způsobilost rozhodnutí vydávaných podle ust. § 104a o. s. ř. zasáhnout základní právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny lze tato rozhodnutí podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto (srov. nález ze dne 10. 11. 1999 II. ÚS 221/98, Sb. n. u., sv. 16, str. 171 a násl.).

K tvrzenému porušení práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny

Stěžovatel poukázal na ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny, jež zní:

"Čl. 38

(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon."

Požadavek zákonnosti obsažený v citovaném ustanovení Listiny se vztahuje nejen na samotné zřízení (existenci) soudu ale i na složení soudu v každé jednotlivé věci, jeho pravomoc a příslušnost.

Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je proto neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, v daném případě občanský soudní řád (z četné judikatury viz např. nálezy IV. ÚS 307/03 a

III. ÚS 132/04

, Sb. n. u., sv. 33, str. 243 a 347). Místo pro zásah Ústavního soudu pro porušení práva na zákonného soudce zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny by bylo pouze ve výjimečných případech, např. pokud by závěr obecných soudů ohledně věcné příslušnosti zjevně neměl jakoukoliv oporu v zákoně, tj. byl výsledkem zřejmého omylu nebo zneužití. Stejně jako v jiných případech, také zde náleží především obecným soudům vyložit a aplikovat zákonná ustanovení o věcné příslušnosti soudu. V případě stěžovatelky je nepochybné, že napadené usnesení Vrchního soudu v Praze je rozhodnutím učiněným na základě zákona a nenaznačuje jakékoliv známky svévole, byť je zřejmé, že z důvodu svého přesahu do oblasti základních práv a svobod by mělo být též náležitě odůvodněno.

Pro důvody takto vyložené Ústavní soud návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. října 2008

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu