Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1787/08 ECLI:CZ:US:2008:2.US.1787.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed appeal on administrative delay effect, ruling lower court acted within administrative procedural law.

Numero d'incarto II.ÚS 1787/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a foreign national against a lower court's refusal to grant a suspensive effect to his administrative appeal. The applicant argued the lower court failed to properly justify its decision, claiming it ignored the lack of effective remedies for deportation orders. The court held that assessing suspensive effect is a matter for general courts based on specific case circumstances and that the lower court's reasoning was sufficient for a procedural ruling.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 55 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb. o soudním řádu správním; § 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb.; The Constitutional Court may not review the substantive conditions for granting suspensive effect to an appeal, as this falls within the exclusive competence of general courts to assess based on specific case circumstances.

Parole chiave

Generato dall'IA
suspensive effect administrative procedure constitutional complaint judicial review procedural ruling foreign national deportation order

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 55 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb. o soudním řádu správním
§ 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb. o soudním řádu správním
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
§ 74 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele N. D. Ch., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem Dlouhá 31/63, Teplice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2008 sp. zn. 5 Ca 77/2008, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 55 odst. 4 a § 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze, jímž nebyl přiznán odkladný účinek jeho žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. 2. 2008 č. j. MV-3902/VS-2008. Tímto rozhodnutím ministr vnitra zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 9. 2007 č. j. OAM-424-9/TP-2007 o zamítnutí jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odůvodnění provedené soudem o tom, že stěžovateli nehrozí nenahraditelná újma, je věcně nesprávné. Pokud se soud domnívá, že následný postup orgánů cizinecké policie je takový, že rozhodují o správním vyhoštění cizince a proti rozhodnutí o správním vyhoštění může podat žalobu, která má ze zákona odkladný účinek, pak je tato domněnka soudu nesprávná. Praxe orgánů cizinecké policie je jiná, tyto orgány nerozhodují o správním vyhoštění, ale udělí cizinci výjezdní příkaz a cizinec tak v tomto případě nemá žádný obranný prostředek.

Usnesení Městského soudu v Praze podle názoru stěžovatele neobsahuje řádné odůvodnění, proto nelze zjistit, jakou úvahou se soud řídil, když považuje rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku žalobě za rozhodnutí podle své povahy dočasné. Podle § 55 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, nemusí být odůvodněno usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se neukládá nikomu povinnost. Usnesení ze dne 1. 7. 2008 je odůvodněno, ale nikoliv řádně. V jiné věci, ve věci vedené u totožného soudu pod č.j.: 8 Ca 86/2007 a 8 Ca 87/2007, odůvodněno nebylo právě s odkazem na § 55 odst. 4 cit. zákona.

Rozhodnutí soudu, kterým soud rozhodne tak, že nepřizná odkladný účinek žalobě (zejména v řízení podle zákona č. 326/1999 Sb. v platném znění), které nemusí být odůvodněno (nebo neobsahuje odůvodnění řádné) a není proti němu přípustný opravný prostředek, porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Stěžovatel považuje ze shora uvedených důvodů ustanovení § 55 odst. 4 a § 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů za ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména čl. 1 odst. 1, čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, a čl 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod, proto se domáhá jejich zrušení. Jejich aplikace v řízení vedeném u Městského soudu v Praze porušuje zásadu rovnosti účastníků před soudem a zákonem, a tím i právo žalobce na spravedlivý proces. Stěžovatel navrhuje rovněž přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Posouzení podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě je zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu, a proto se Ústavní soud mohl jen přesvědčit, zda v projednávané věci soud nerozhodl svévolně, nýbrž s ohledem na příslušná ustanovení soudního řádu správního. Ústavní soud má za to, že v projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního, přičemž přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší. Napadené usnesení obsahuje odůvodnění a lze konstatovat, že s ohledem na charakter rozhodnutí, které je pouze procesní povahy, se jedná o odůvodnění řádné.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud v předmětné věci neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení § 55 odst. 4 zákona a ustanovení § 104 odst. 3 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

Z ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákonného ustanovení má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části. Protože návrh na zrušení zákonného ustanovení podaný spolu s ústavní stížností má akcesorickou povahu, je-li ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, sdílí tento návrh osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci

sp. zn. III. ÚS 101/95

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 22).

Jestliže tedy o ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud odmítavým výrokem, musí se tento výrok promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu; je-li totiž samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud dle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh na zrušení shora uvedených ustanovení soudního řádu správního odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu