Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2226/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2226.08.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed due to formal defects and lack of final, unappealable decision.

Numero d'incarto IV.ÚS 2226/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by M. Č. against police and prosecutor decisions regarding evidence collection. The applicant argued that his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated by the rejection of his evidence requests, claiming a breach of the principle of investigation and fair trial. The court rejected the complaint because it suffered from formal defects regarding the specific request and because the underlying procedural steps were not final decisions with unappealable consequences, leaving the remedy available in ordinary criminal proceedings.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je subsidiární prostředek ochrany, který lze uplatnit pouze proti konečným rozhodnutím s neodčinitelnými následky, nikoliv proti dílčím procesním postupům, pokud lze námitky řešit v následném řízení.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint subsidiarity principle final decision requirement unappealable consequences criminal procedure formal defects evidence collection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
čl. 2 odst. 3 Ústavy
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy a v ustanoveních čl.
čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených "rozhodnutí".
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem [srov.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vady petitu, neboť opačný postup by byl ryze formalistický.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2008 o ústavní stížnosti M. Č., zastoupeného JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, AK se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí Policie České republiky ze dne 12. 5. 2008 č. j. ÚOOZ-26/TČ-2008-26-V2 a rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze 26. 6. 2008 č. j. 1KZV 281/2006-81 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy a v ustanoveních čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených "rozhodnutí".

Stěžovatel má za to, že jeho základní práva byla porušena postupem policejního orgánu, který zamítl jeho návrh na doplnění dokazování v rámci přípravného řízení. Tento nepřípustný postup pak potvrdilo i dozorující státní zastupitelství. Tyto orgány činné v trestním řízení tím nerespektovaly zásadu vyhledávací, a tak porušily právo stěžovatele na právo na obhajobu a ústavní zásadu řádného zákonného procesu.

Stěžovatel poukázal i na to, že nastíněný postup Policie ČR a Městského státního zastupitelství v Praze je v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu, podle níž protiústavní opomenutí provedení důkazu spočívá v situaci, kdy bylo účastníkem řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl vyšetřovacím policejním orgánem bez adekvátního odůvodnění zamítnut.

Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníku řízení znám.

II. Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou, avšak vykazuje formální vady. Z obsahu ústavní stížnosti není zcela zřejmé (z formálního hlediska petit zcela chybí), zda se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí či brojí proti postupu orgánů v trestním řízení, a to tím spíše, že ačkoliv jsou v návrhu určitá "rozhodnutí" specifikována, materiálně se o rozhodnutí nejedná a sám stěžovatel je střídavě označuje jako "rozhodnutí" či jako "postup". Ústavní soud proto zvažoval, zda má stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti (stejně jako vady plné moci) vyzývat. K tomuto postupu však neshledal důvody; odstranění vad by totiž na osudu ústavní stížnosti nic nezměnilo, neboť i poté by šlo o návrh nepřípustný.

Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem [srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení řízení o věci samé. Jinými slovy musí nastat situace, kdy je přijato konečné rozhodnutí s neodčinitelnými následky. Dílčí procesní postupy či rozhodnutí jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen za současného splnění dvou podmínek. První podmínkou je existence aktuálního zásahu do stěžovatelova ústavně garantovaného práva a druhou podmínkou je, že tento zásah nemůže být efektivně vyřešen v následném řízení před (jiným) orgánem veřejné moci.

Námitky, jež stěžovatel proti postupu orgánů činných v trestním řízení uplatnil, nepochybně mohou být po případném podání obžaloby řešeny v řízení před příslušným soudem. Ten může a musí stěžovatelovy důkazní návrhy posoudit a rozhodnout o nich. Na tuto skutečnost byl stěžovatel ostatně upozorněn i přípisem Městského státního zastupitelství v Praze, proti němuž brojí.

Není tak důvodu pro to, aby Ústavní soud, v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, ve věci rozhodoval.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to aniž by stěžovatele vyzýval k odstranění vady petitu, neboť opačný postup by byl ryze formalistický.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. října 2008

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj