Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2147/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2147.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming administrative court violated fair trial rights by denying comment on ministerial proposals.

Numero d'incarto IV.ÚS 2147/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the 'Children of the Land' association against a municipal court decision. The association argued that the court violated its fair trial rights by refusing to allow comments on specific proposals from the Ministry of Transport and the Highway Directorate. The court ruled that no statutory provision obliges the administrative court to request such comments, distinguishing this case from a previous precedent where a different procedural error occurred.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 73 odst. 2 soudního řádu správního: The administrative court is not legally bound to request comments from interested parties regarding specific ministerial proposals unless explicitly required by law for granting suspensive effect.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint fair trial rights administrative court suspensive effect procedural equality ministerial proposal Czech constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Constitution of the Czech Republic
Administrative Court Procedure Act
Aarhus Convention
Council Directive 85/337/EEC

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Děti země - Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem v Brně, Cejl 48/50, zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Dvořákova 13, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 5 Ca 120/2008-80 ze dne 16. června 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel, s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces za rovných podmínek, zaručeného čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále na čl. 1 odst. 2, čl. 10 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve spojení s mezinárodními závazky České republiky vyplývajícími z Aarhuské úmluvy a směrnice Rady č. 85/337EHS, domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a z přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Ca 120/2008 domáhá zrušení rozhodnutí ministra dopravy č. j. 74/2007-510-RK/2 ze dne 22. ledna 2008, kterým Ministerstvo dopravy ČR (dále jen "ministerstvo") jako speciální stavební úřad povolilo stavbu "Dálnice D8, stavba 0805 Lovosice - Řehlovice, část E - tunel Prackovice", v rozsahu v rozhodnutí vyjmenovaných stavebních objektů. Stěžovatel zároveň navrhl, aby jeho žalobě byl přiznán odkladný účinek. Městský soud v Praze usnesením č. j. 5 Ca 120/2008-43 ze dne 24. dubna 2008 stěžovateli v tomto ohledu vyhověl a rozhodl, že žalobě se přiznává odkladný účinek. K návrhu ministerstva ze dne 6. června 2008 a k návrhu osoby zúčastněné na řízení Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen "ředitelství") ze dne 11. června 2008 Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím své usnesení č. j. 5 Ca 120/2008-43 ze dne 24. dubna 2008 o přiznání odkladného účinku žalobě stěžovatele zrušil.

Stěžovatel s v záhlaví citovaným rozhodnutím nesouhlasí. Městskému soudu v Praze zejména vytýká, že před vydáním tohoto rozhodnutí neumožnil stěžovateli vyjádřit se k návrhu ministerstva ze dne 6. června 2008 a k návrhu ředitelství ze dne 11. června, čímž mělo dojít k porušení práv stěžovatele v soudním řízení. Přitom ministerstvo mělo podle stěžovatele podle ust. § 73 odst. 2 soudního řádu správního také možnost se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě vyjádřit. Dle stěžovatele tak Městský soud v Praze rozhodoval v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť neměl žádný důvod, aby nemohl stěžovateli umožnit seznámit s uvedenými návrhy ministerstva a ředitelství, zvláště se znaleckými posudky k těmto návrhům připojenými, a vyjádřit se k nim. V tom stěžovatel spatřuje porušení práva na rovnost během soudního řízení. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 310/04

ze dne 26. dubna 2005. Městský soud v Praze tak vůči stěžovateli podle jeho názoru nerozhodoval nestranně a podle zákona. Zrušením přiznaného odkladného účinku žalobě stěžovatele mělo dojít k porušení práva stěžovatele zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i práva domáhat se přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy dle čl. 36 odst. 2 Listiny, k porušení čl. 1 odst. 2, čl. 10 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a v neposlední řadě i k porušení čl. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny. To odůvodňuje stěžovatel též porušením čl. 9 Aarhuské úmluvy a porušením čl. 10a Směrnice Rady č. 85/337/EHS.

Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv.

Pokud jde námitku stěžovatele, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k návrhům ministerstva a ředitelství, konstatuje Ústavní soud, že žádné ustanovení soudního řádu správního toto právo stěžovateli neposkytuje a k vyžádání takového vyjádření stěžovatele soud nezavazuje (na rozdíl od případu návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku žalobě, kdy byl soud povinen vyžádat si vyjádření ministerstva - viz ust. § 73 odst. 2 soudního řádu správního). Městský soud v Praze tak žádnou svoji zákonnou povinnost neporušil a jeho postup nebyl s čl. 1, s čl. 2 odst. 2 a s čl. 36 odst. 1 Listiny v rozporu. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 310/04

ze dne 26. dubna 2005. V dané věci se jedná o odkaz nepřípadný. Ve stěžovatelem odkazovaném případě, kdy stěžovatelkou byla osoba zúčastněná na řízení, nikoli žalobce jako je tomu v projednávaném případě, byla usnesení Krajského soudu v Brně zrušena především z důvodu, že stěžovatelce jako osobě zúčastněné na řízení postavení této osoby nebylo rozhodujícím soudem vůbec přiznáno, ačkoli toto postavení měla. Tímto opomenutím zasáhl Krajský soud v Brně do práva stěžovatelky na realizaci státní moci jen v zákonem stanovených mezích, zaručeného čl. 2 odst. 2 Listiny. V důsledku tohoto pochybení pak stěžovatelce jako osobě zúčastněné na řízení nebyla dána možnost vyjádřit se návrhu, ke kterému měla stěžovatelka ze zákona právo se vyjádřit. Krajský soud v Brně se v odkazovaném případě neseznámil se všemi okolnostmi rozhodnutí, které bylo správní žalobou napadeno, přičemž toto pochybení odůvodňoval potřebou rozhodnout o odkladném účinku rychle. Podle závěru Ústavního soudu tímto Krajský soud v Brně omezil nepřípustným způsobem právo stěžovatelky na spravedlivý proces, jak je zaručeno čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Je zcela zjevné, že důvody zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně v odkazovaném případě nelze s případem projednávaným srovnávat. Ústavní soud se neztotožňuje též s námitkou porušení práva stěžovatele domáhat se přezkumu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy dle čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť v řízení o žalobě stěžovatele Městský soud v Praze pokračuje bez ohledu na v záhlaví citované rozhodnutí. Pokud jde o další námitky stěžovatele, odkazuje pro stručnost Ústavní soud na odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí. V něm se Městský soud v Praze se skutečnostmi, které jsou shodné s argumentací ústavní stížnosti, vypořádal a Ústavní soud nemá důvodu mu cokoli vytknout nebo cokoli dodat.

Ústavní soud uzavírá, že v projednávané věci Městský soud v Praze respektoval kautely plynoucí ze soudního řádu správního, svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnil a Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by do jeho rozhodnutí měl zasahovat.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nezjistil senát Ústavního soudu ve vztahu k v záhlaví citovanému rozhodnutí žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2008

Michaela Židlická

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu