Constitutional complaint dismissed due to procedural delay and lack of standing regarding third-party property rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against procedural delays and alleged undervaluation in bankruptcy and enforcement proceedings. The court found the complaint partially inadmissible because it was filed outside the 60-day statutory deadline following the final enforcement decision. Furthermore, the court ruled that the applicant lacked standing to challenge the enforcement of property allegedly owned by his former wife, as the law prohibits constitutional complaints on behalf of third parties. Consequently, the entire complaint was dismissed as both untimely and substantively unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed outside the statutory 60-day limit or if the applicant lacks standing to challenge rights belonging to third parties.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská 9, proti jiným zásahům orgánů veřejné moci - postupům v konkursní věci vedené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 27 K 34/2004 a v exekuční věci vedené Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. Nc 2634/2002, Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 18 Co 455/2004 a soudní exekutorkou JUDr. Emilií Čenovskou pod sp. zn. 10 EX 117/02, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadl stěžovatel "postupy" ve výše uvedených řízeních, vedených obecnými soudy. Navrhl, aby Ústavní soud 1/ "vydal nález, který zakáže Krajskému soudu v Plzni, aby ve věci konkurzního řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 27 K 34/2004 dále porušoval právo stěžovatele na rozhodnutí ve věci, rychlé projednání jeho věci bez zbytečných průtahů a odstranění kolize zájmů v osobě správce konkurzní podstaty", a 2/ "zakázal soudnímu exekutoru JUDr. Emilii Čenovské a Okresnímu soudu v Klatovech pod sp. zn. Nc 2634/2002, aby porušovali právo stěžovatele na spravedlivé řízení ve věci exekuce na jeho majetek exekučním prodejem tohoto majetku hluboko pod cenou tržní".
V jednotlivostech stěžovatel poukázal na to, že:
1. Krajský soud v Plzni v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 27 K 34/2004 je "naprosto nečinný, když po zrušení usnesení o nařízení konkurzu Vrchním soudem v Praze nebylo ve věci nijak dále rozhodováno a po čtyři roky je stěžovatel, jeho rodina, věřitelé i dlužníci ve značné právní nejistotě".
2. V exekuční věci vedené Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. Nc 2634/2002 je jako zástupce oprávněného opakovaně uváděn JUDr. Josef Šťastný, advokát v Horažďovicích, Sevčíkova 38, který byl současně Krajským soudem v Plzni dne 24. listopadu 2004 jmenován konkurzním správcem v jeho věci, čímž podle stěžovatele "dochází ke kolizi".
3. V "této exekuční věci" byla JUDr. Emilií Čenovskou, soudní exekutorkou se sídlem ve Strakonicích, Heydukova 349, "mj. vydána dražební vyhláška pod č.j. 10 EX 117/02-90 ze dne 24. 8. 2004 a dále usnesení o nařízení dražebního jednání pod č.j. 10 EX 117/02-113", přičemž "dražené nemovitosti byly oceněny hluboko pod svojí tržní cenou".
4. O "realizaci dražby" bylo rozhodnuto v průběhu konkurzního řízení vedeného na jeho majetek, a tedy "zcela v rozporu se zákonem", jestliže konkurzní řízení je překážkou pro provedení exekuce.
5. Výkon rozhodnutí je podle stěžovatele "i v rozporu s právním stavem", neboť na základě dohody o vypořádání SJM, která "byla sepsána v době, když nikdo z jejich účastníků ani nikdo z pozdějších věřitelů nemohl namítat její účelovost", je jediným vlastníkem předmětných nemovitostí jeho bývalá manželka.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Je třeba mít na zřeteli, že Ústavnímu soudu nepřísluší reagovat na každou (zdánlivou nebo i existující) odchylku od podústavním právem zakotvených pravidel; jeho pravomoc je i zde založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody. Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, na něž obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva; jejich porušení, a to až porušení zjevné a intenzivní, jmenovitě v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s konsensuálně akceptovanými zásadami výkladu obecného práva, je pak způsobilá založit i porušení práv nebo svobody základních, chráněných ústavním pořádkem.
Z hlediska ústavněprávního může být proto posouzena pouze otázka, zda postupy (rozhodnutí) Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu v Klatovech a soudní exekutorky JUDr. Emilie Čenovské nepředstavují zásah orgánu veřejné moci, kterým by mohlo být porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Tak tomu - ve smyslu uvedeného výkladu - zásadně být nemůže tehdy, jestliže obecné soudy a soudní exekutorka postupovaly v souladu s rozhodnými právními předpisy [zejména příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], resp. aniž by se od nich relevantně odchýlily, a současně dbaly základních zásad civilního procesu; v takovém případě nemůže Ústavní soud činit závěr, že konkursní řízení a exekuční řízení byla vedena způsobem, který ve svém důsledku zasáhl do základních ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.
K pojmovému vymezení "jiného zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se ve svých rozhodnutích vyslovil Ústavní soud opakovaně; výklad tohoto pojmu je obsažen kupříkladu v jeho nálezu ze dne 30. 11. 1995,
sp. zn. III. ÚS 62/95
, N 78/4 SbNU 243, dle něhož je nutno jej chápat tak, že "zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici ochrana daná celým právním řádem".
K námitkám navrhovatele pod body 1. a 2. se patří uvést, že ústavní stížností (s poukazem na právo na spravedlivý proces) lze napadnout pouze aktuální, trvající zásah orgánu veřejné moci a stěžovatel tímto zásahem musí být - již nebo ještě - postižen (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997,
sp. zn. III. ÚS 287/96
, N 62/8 SbNU 119; dále též usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 26/03
,
IV. ÚS 145/03
,
II. ÚS 443/03
,
III. ÚS 373/04
,
II. ÚS 532/04
,
III. ÚS 451/05
,
III. ÚS 450/06
,
III. ÚS 991/07
,
III. ÚS 1687/07
,
III. ÚS 432/08
).
Pak je významné, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 6. 2008, č.j. 27 K 34/2004-254, prohlásil na majetek stěžovatele konkurs a správcem konkursní podstaty ustanovil Miroslavu Šafránkovou MBA.
Ve vztahu k podanému výkladu je tím očividné, že "průtahy" a "kolize" již nelze v rámci ústavněprávního přezkumu efektivně vytýkat.
Stěžovatel nenamítá, že by jimi byla porušena jiná jeho základní práva než právo na spravedlivý proces (zahrnující podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod právo na projednání věci bez zbytečných průtahů), a že toto porušení by mohlo mít objektivně průmět do obsahu obecnými soudy - posléze - vydaných rozhodnutí.
Ve všeobecné rovině lze dodat, že námitka již odeznělých průtahů v řízení by mohla být relevantní až pro posouzení případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2007,
sp. zn. IV. ÚS 391/07
); Krajský soud v Plzni přitom v usnesení ze dne 27. 6. 2008, č.j. 27 K 34/2004-254, podrobně vyložil, v čem spatřuje zavinění stěžovatele na procesních průtazích.
Ve vztahu k vyloženým principům ústavněprávního přezkumu je namístě uzavřít, že existence relevantního zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele - v "konkursní věci" - doložena nebyla, a tento závěr lze mít za zřejmý.
Byť stěžovatel námitky pod body 3. - 5., které se týkají "exekuční věci", identifikuje s jinými zásahy orgánů veřejné moci, návrh v této části nemůže než - obsahově - směřovat proti pravomocným rozhodnutím vydaným v řízení, jehož byl účastníkem; konkrétně proti dražební vyhlášce ze dne 24. 8. 2004, č.j. 10 EX 117/02-90, resp. proti usnesení o nařízení dražebního jednání ze dne 19. 12. 2007, č.j. 10 EX 117/02-113.
Ze spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. Nc 2634/2002 a spisu soudní exekutorky JUDr. Emilie Čenovské sp. zn. 10 EX 117/02, resp. z doručenek založených u č.l. 32 a 113 verte se podává, že stěžovateli bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2005, č.j. 18 Co 455/2004-27, kterým byla výše uvedená dražební vyhláška (v odvoláním napadených odstavcích) jako věcně správná potvrzena (§ 219 o. s. ř.), doručeno dne 1. 4. 2005 a usnesení o nařízení dražebního jednání dne 20. 12. 2007.
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Jelikož byla ústavní stížnost podána až dne 25. 3. 2008, v této části je evidentně opožděná.
Jen na vysvětlenou stěžovateli je namístě zaznamenat následující.
Námitkami ohledně ceny dražených nemovitostí se zabýval již Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 8. 3. 2005, č. j. 18 Co 455/2004-27, na jehož odůvodnění postačí odkázat.
"Překážka pro provedení exekuce", jež měla spočívat v probíhajícím konkursním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 27 K 34/2004 [srov. § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., bod XXVI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], odpadla rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2005, č. j. 1 Ko 243/2005-27, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2005, č. j. 27 K 34/2004-13, o prohlášení konkursu na majetek stěžovatele; stěžovatel netvrdí, že by tato "překážka" (co do provedení exekuce) nebyla předtím respektována, resp. že je tomu tak poté, co Krajský soud v Plzni vydal dne 27. 6. 2008 usnesení č. j. 27 K 34/2004-254.
Ve vztahu k vytýkanému porušení vlastnického práva bývalé manželky stěžovatele J. H. (postižením nemovitostí v jejím - tvrzeném - vlastnictví) včetně jejích práv procesní povahy, platí coby rozhodné, že zákon o Ústavním soudu nepřipouští podání ústavní stížnosti ve prospěch osoby od stěžovatele odlišné, a nelze jí tedy namítat porušení ústavně zaručených práv třetích osob (srov.
sp. zn. III. ÚS 649/06
,
IV. ÚS 743/07
,
III. ÚS 2962/07
a
III. ÚS 317/08
).
Z procesního spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. Nc 2634/2002 se ostatně podává, že J. H. podala excindační žalobu, jež je vedena u téhož soudu pod sp. zn. 4 C 12/2008, o které dosud nebylo rozhodnuto.
Shrnutím řečeného je namístě závěr, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem zčásti zjevně neopodstatněným a zčásti opožděným, který Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu v senátě mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
Jiří Mucha
předseda senátu