Constitutional complaint dismissed due to late filing exceeding the 60-day statutory deadline. The court rejected the complaint as inadmissible because it was submitted after the legal time limit expired. The court also noted it lacks jurisdiction to decide on property claims. The complaint was rejected for being untimely and outside the court's scope. The court ruled the complaint inadmissible due to procedural defects. The court dismissed the complaint as it was filed too late. The court held the complaint was inadmissible for exceeding the statutory period. The court rejected the complaint because it was submitted after the deadline. The court dismissed the complaint as it was untimely and outside jurisdiction.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a Supreme Court decision. The applicant argued for the removal of a judge and sought property rights, but the Court found the complaint untimely as it was mailed after the 60-day deadline expired. Consequently, the Court ruled the complaint inadmissible under the relevant statute and declined to address the substantive property claims as it lacks jurisdiction to supplement ordinary courts.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) a d) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the statutory 60-day period from the last procedural act, and the Constitutional Court cannot rule on matters outside the scope of the appealed decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 6. října 2008 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky A. Č., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3501/2007 ze dne 19. 6. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 15. 9. 2008 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3501/2007 ze dne 19. 6. 2008. V přípise, doručeném Ústavnímu soudu dne 22. 9. 2008, pak stěžovatelka vznesla námitku podjatosti vůči soudci Miloslavu Výbornému a soudkyni Vlastě Formánkové.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť ústavní stížnost byla podána opožděně.
Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z doručenky zaslané Městským soudem v Praze Ústavní soud zjistil, že stěžovatelce bylo předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno dne 10. 7. 2008; posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tedy bylo pondělí 8. 9. 2008. Jestliže stěžovatelka předala svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 12. 9. 2008, učinila tak po uplynutí zákonné lhůty, a Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Za těchto okolností již Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení.
Ústavní soud nerozhodoval o námitce podjatosti vůči soudci Výbornému a soudkyni Formánkové, neboť žádný z těchto soudců se na rozhodování věci nepodílel. Ústavní stížnost byla odmítnuta soudcem zpravodajem, vůči němuž námitka podjatosti vznesena nebyla.
Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že k projednání dalších návrhů obsažených v podání stěžovatelky, tzn. návrhu, aby určil, že stěžovatelka je výlučnou vlastnicí v návrhu specifikovaných nemovitostí, a návrhu, aby vyzval paní L. K. k vyklizení těchto nemovitostí, není příslušný. Z § 82 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že Ústavní soud může toliko zrušit rozhodnutí, které bylo ústavní stížností napadeno, ale není již oprávněn suplovat činnost obecných soudů a rozhodnout místo nich ve věci samé. V této části tedy Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2008
Michaela Židlická
soudce zpravodaj