Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2371/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.2371.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal due to exhaustion of remedies and pending appeal proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 2371/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two unrepresented individuals against a regional court ruling. The applicants argued violations of fundamental rights but failed to exhaust all legal remedies, as they had already filed a civil appeal whose admissibility was still pending before the Supreme Court. The Court ruled that the principle of subsidiarity requires exhausting all available procedural means before seeking constitutional protection, especially when a parallel ordinary court proceeding is ongoing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1; § 72 odst. 3 a 4: Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práv, pokud nejsou dány zvláštní důvody jejího přijetí.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies principle of subsidiarity constitutional complaint admissibility pending appeal proceedings ordinary court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, domáhají zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu
1 ve spojení s § 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle § 75 odst.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
Přípustnost podaného dovolání přitom odůvodňují odkazem na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle kterého přípustnost dovolání závisí na závěru dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. P. K. a V. M., obou bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 182/2008-104 ze dne 27. května 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé, s odkazem na zásah do jejich základních práv vyplývajících z čl. 11 odst. 1 a odst. 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, domáhají zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustný návrh (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud dotazem na občanskoprávní kancelář Okresního soudu v Příbrami zjistil, že stěžovatelé podali proti v záhlaví citovanému rozhodnutí dne 22. září 2008, tedy v zákonné lhůtě, dovolání, o němž doposud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Přípustnost podaného dovolání přitom odůvodňují odkazem na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle kterého přípustnost dovolání závisí na závěru dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Při interpretaci uvedeného ustanovení je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak totiž konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu

sp. zn. III. ÚS 117/2000

ze dne 13. 7. 2000, není ochrana ústavnosti a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanizmus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

U mimořádného opravného prostředku, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, není v době jeho podání zřejmé, zda je či není přípustný, a tedy zda se skutečně jedná o procesní prostředek ochrany práv stěžovatele. Vzhledem k této okolnosti zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti uplatnil. Na straně druhé lze takový mimořádný prostředek uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán, jenž o něm rozhoduje, jej odmítne z důvodů závisejících na jeho uvážení, má stěžovatel otevřenu lhůtu pro podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou tedy je pouze to, aby jej příslušný subjekt uplatnil řádně.

Jak je uvedeno výše, stěžovatelé podali dovolání, jehož přípustnost závisí na tom, zda dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak podali ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a tedy před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany i svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatelé nebyli nuceni podávat ústavní stížnost, když tak mohou učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nepřistoupil Ústavní soud podle § 41 zákona o Ústavním soudu k odstranění vady ústavní stížnosti, když k ní nebyla přiložena plná moc advokáta k zastupování stěžovatelů před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2008

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka