Constitutional Court dismisses constitutional complaint for exhaustion of remedies and procedural time limits. The applicant failed to use available legal remedies before filing the complaint.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions regarding her divorce proceedings. The applicant argued violations of fundamental rights but failed to exhaust all available legal remedies, specifically missing the deadline to file a cassation appeal against the appellate court's rejection of her appeal. The court ruled that the complaint was inadmissible because the applicant did not utilize the required procedural steps before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e), b) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies or if the complaint is filed after the statutory time limit.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 16. září 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelky Ing. B. K., zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Kotlářská 51a, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2008 č. j. 14 Co 311/2008-107, usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. února 2008 č. j. 11 C 17/2007-86 a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. května 2006 č. j. 10 C 121/2005-75, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, přičemž s poukazem na blíže rozvedené výhrady jednak tvrdila, že se jimi cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále, že se obecné soudy svým postupem dostaly též do rozporu s čl. 90 a čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný anebo je-li podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. e), písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ve věci předmětné žaloby na obnovu řízení kritice stěžovatelky podrobeným usnesením (ze dne 20. května 2008 č. j. 14 Co 311/2008-107) Krajský soud v Brně výrokem I. odmítl nejprve její odvolání v části, v níž směřovalo proti výroku I. usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. února 2008 č. j. 11 C 17/2007-86, kterým bylo rozhodnuto, že se řízení v předmětné věci nepřerušuje. Výrokem II. odvolací soud současně potvrdil zamítavý výrok II. rozhodnutí soudu prvostupňového a jeho výrok III. o nákladech řízení, jakož i výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Předchozím rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. května 2006 č. j. 10 C 121/2005-75 bylo rozhodnuto, že se manželství stěžovatelky rozvádí.
Petitem návrhu na zahájení řízení stěžovatelka napadla citovaná rozhodnutí a domáhala se, aby je Ústavní soud nálezem zrušil.
V řízení o ústavní stížnosti uplatňuje se maxima, dle níž "Ústavní soud je ve smyslu své již ustálené judikatury vázán petitem návrhu na zahájení řízení a sám jej nemůže měnit." (nález
sp. zn. II. ÚS 305/99
, shodně II. ÚS 182/01; srov. dále kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 242/98
,
I. ÚS 424/2000
,
I. ÚS 603/2000
,
IV. ÚS 525/01
,
IV. ÚS 98/03
,
III. ÚS 177/04
,
IV. ÚS 314/05
,
II. ÚS 259/05
a další).
Dle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (čl. 4 Ústavy ČR). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních (srov. kupř. nález
sp. zn. III. ÚS 117/2000
).
V návaznosti na uvedené nutno vyvodit závěr, dle něhož usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2008 č. j. 14 Co 311/2008-107 stěžovatelka mohla a měla, chtěla-li si otevřít prostor pro jeho meritorní přezkum cestou ústavní stížnosti, napadnout žalobou pro zmatečnost, neboť ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. jí lze napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (v napadeném usnesení se takto stalo výrokem I.). Stěžovatelka tak před podáním ústavní stížnosti neučinila, pročež v daném ohledu nedostála požadavku vyjádřenému v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výroky II. a III. předmětného usnesení odvolacího soudu jsou potom co do své existence od citovaného výroku I. (takto podmíněně) odvislé, z čehož plyne, že posouzení (projednatelnosti) ústavní stížnosti ve vztahu k nim sdílí rámec posouzení návrhu na kasaci ohledně výroku I.
Ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 18. května 2006 č. j. 10 C 121/2005-75 potom nutno konstatovat, že ústavní stížnost je v tomto rozsahu podána po lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Vzhledem k uvedenému bylo třeba o návrhu rozhodnout, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e), písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2008
Pavel Holländer
soudce zpravodaj