Constitutional Court dismisses constitutional complaint against police investigation initiation for lack of merit.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by V. P. T. against the prosecutor's decision to initiate criminal proceedings for cannabis cultivation. The applicant argued that the police decision lacked reasoning and violated his right to personal freedom, noting that only administrative records were available in his file. The court ruled that initiating criminal proceedings is a procedural step without final legal effect and that the right to personal freedom is only infringed upon by a subsequent detention order, which requires a separate assessment of the investigation's merit.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints against decisions to initiate criminal proceedings as manifestly unfounded unless there is evidence of arbitrary state action, as such decisions do not directly infringe fundamental rights without subsequent coercive measures.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem v Praze 5, Vrázova 7, proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 5. 5. 2008 č. j. 3 ZT 101/2008-163 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8. 4. 2008 č. j. ORIV-3665-70/TČ-2008-72-TOXI, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 21. 5. 2008 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 5. 5. 2008 č. j. 3 ZT 101/2008-163, jakož i jemu předcházejícího usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8. 4. 2008 č. j. ORIV-3665-70/TČ-2008-72-TOXI, a to pro porušení práva na osobní svobodu a práva na spravedlivý proces.
Výše označeným usnesením policejního orgánu bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele (a dalších osob) pro trestný čin dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 trestního zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, jehož se měl - stručně řečeno - dopustit tím, že v pronajatém domě v Praze 10 společně s dalšími osobami pěstoval rostlinu konopí za účelem jejího zpracování v omamnou látku zvanou "marihuana". Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, ta však byla výše označeným usnesením státní zástupkyně jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obě napadená rozhodnutí postrádají jakékoliv odůvodnění, takže z nich nelze zjistit myšlenkový postup rozhodujících orgánů, jenž by mohl být podroben přezkumu. To stěžovatel označuje za zvůli, jež je neslučitelná s demokratickým právním systémem. Dále stěžovatel uvádí, že za současného stavu, vzhledem ke spisovému materiálu, nenachází ani faktické odůvodnění svého trestního stíhání, protože ten nenese o jeho osobě žádný poznatek, a to ani k 8. 4. 2008, ani po cca 6 týdnech. Právní zástupce stěžovatele prý totiž požádal policejní orgán o nahlédnutí do spisu s tím, že mu má být ukázán spis celý, případně oznámeno, zda je část spisu utajována, přičemž jediné, co se týká osoby stěžovatele, jsou úřední záznamy k ústavní stížnosti přiložené (zřejmě se jedná o "Zprávy o průběhu sledování"). Konečně stěžovatel uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání je nutným základem pro omezení práva na osobní svobodu vazbou. Vzhledem k tomu, že na něj byla uvalena vazba, nelze oddělovat usnesení o zahájení trestního stíhání a vazební řízení. V této souvislosti polemizuje s názory soudu, jenž rozhodoval o jeho vzetí do vazby.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůraznil, že zpravidla nemíní zasahovat do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení. Je tomu tak proto, že v této fázi řízení dochází k zásahům do základních ústavně zaručených základních práv a svobod jen zcela výjimečně. Jde-li konkrétně o zahájení trestního stíhání, resp. o usnesení o něm, jedná se o procesní rozhodnutí, které - byť s sebou jistě nese pro dotčený subjekt nepříjemné následky - nemá povahu rozhodnutí, jež s konečnou platností zasahuje do jeho práv a povinností. Důvodnost vyřčeného obvinění je předmětem zkoumání v celém trestním řízení, přičemž obviněný má v jeho rámci k dispozici celou řadu právních prostředků, kterými může hájit svá práva, a (teprve) po jejich vyčerpání má možnost obrátit se na Ústavní soud. Ingerence Ústavního soudu do činnosti orgánů činných v trestním řízení v daném ohledu by přicházela v úvahu za situace zjevně svévolného (šikanózního) zásahu orgánů činných v trestním řízení, což se však Ústavnímu soudu v daném případě nejeví. Skutek, pro který je stěžovatel trestně stíhán, je popsán velmi přesně, spornou otázkou může být spojení jeho osoby s danou trestnou činností. V jedné ze zpráv o průběhu sledování se však objevuje adresa trvalého bydliště stěžovatele, takže takové spojení vyloučeno není. Hovoří-li tudíž policejní orgán o tom, že předmětné podezření plyne z operativního šetření, není jeho závěr bez jakékoliv opory, jak stěžovatel tvrdí.
Namítá-li stěžovatel, že na základě napadených rozhodnutí mělo dojít k porušení jeho práva na osobní svobodu, a to v důsledku nedůvodného trestního stíhání jeho osoby, vychází Ústavní soud z toho, že k porušení tohoto práva může dojít až na základě (případného) rozhodnutí o vazbě. Předpokladem vzetí fyzické osoby do vazby podle § 67 trestního řádu je sice existence jejího trestního stíhání, obecný soud je však při rozhodování o vazbě povinen zkoumat, zda "dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný", tedy ve své podstatě posoudit důvodnost trestního stíhání. Obviněnému se v daném ohledu dostane ochrany ve vazebním řízení, a tak není třeba, aby se Ústavní soud otázkou (často hypotetického) porušení práva na osobní svobodu zabýval už nyní.
S ohledem na to Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu