Constitutional complaint dismissed as premature due to pending appeal violating subsidiarity principle.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Scholz Stahlzentrum - Ost GmbH against a district court ruling on the invalidity of a legal act. The applicant argued that procedural rights were violated by language barriers and lack of co-litigant status, claiming a violation of the right to a court. The court rejected the complaint as premature because the applicant had already filed an appeal, which remains pending, thereby violating the principle of subsidiarity that requires exhausting ordinary remedies first.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, particularly when an ordinary appeal is pending.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Scholz Stahlzentrum - Ost GmbH (v likvidaci), se sídlem Spolková republika Německo, Waidhaus, zastoupené Pavlem Pravdou, advokátem společnosti Bnt - pravda, noack & partner, v. o. s., se sídlem Praha 1, Vodičkova 37/707, Praha 1, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 4 C 279/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Svou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, vydaného v řízení o neúčinnost právního úkonu. Tvrdí, že v uvedeném řízení, zakončeném napadeným usnesením, jí nebylo přiznáno postavení vedlejšího účastníka, nebylo jí umožněno nahlédnout do spisu a usnesení jí bylo doručeno pouze v německém jazyce. Má za to, že v uvedené věci nebyla dána pravomoc českých soudů ani věcná příslušnost obvodního soudu. Došlo tak k zásahu do jejího práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Výše zmíněným rozhodnutím tak bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu a práva na veřejné projednání věci podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Ústavní soud předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost tvoří, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, tedy i obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, tedy institucionální mechanizmus, jenž nastupuje až po vyčerpání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelka podala, dne 8. 8. 2008, dovolání. O jejím dovolání dosud nebylo rozhodnuto.
Stěžovatelka tedy podala ústavní stížnost souběžně s dovoláním, na základě kterého dosud probíhá před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany i svých ústavně zaručených práv a svobod. Není tak důvodu pro to, aby Ústavní soud, v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, do doby, než řízení o dovolání bude ukončeno, ve věci souběžně rozhodoval. Ústavní soud by tak mohl nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, v tomto případě Nejvyššího soudu. Není rovněž ani důvod pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí dovolacího soudu, neboť stěžovatelka může eventuálně podat ústavní stížnost i po rozhodnutí o podaném dovolání. Rozhodnutí dovolacího soudu nelze předjímat a ústavní stížnost je za této situace předčasná.
Z důvodů výše uvedených tak soudce zpravodaj ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu