Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1051/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1051.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as time-barred for lower court rulings and unfounded for Supreme Court ruling.

Numero d'incarto IV.ÚS 1051/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint against three court decisions, finding the appeal against the Supreme Court's ruling to be clearly unfounded. While the complaint against the lower court judgments was time-barred because the applicant failed to exhaust the appeal process within the statutory period, the court noted the applicant could still claim damages from their legal representative. The decision emphasizes strict adherence to procedural deadlines and the requirement to specify relief sought in constitutional complaints.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints must be filed within 60 days of the final procedural act; failure to exhaust available remedies or missing deadlines results in dismissal.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statutory deadline exhaustion of remedies procedural economy legal representative liability time-barred appeal unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
4 Cmo 146/2003-104 dovolání přípustné toliko dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, stěžovatel tedy nebyl povinen tento mimořádný opravný prostředek využít a mohl rozsudek vrchního soudu ze dne 6.
§ 205 odst. 2 občanského soudního řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2008 v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele A. N., zastoupeného JUDr. Editou Pařízkovou, advokátkou se sídlem Náměstí 16, Měřín, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 č. j. 32 Odo 621/2006-169, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2004 č. j. 4 Cmo 146/2003-104 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2002 č. j. 43 Cm 986/99-74, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavnímu soudu byl dne 24. 4. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), později doplněný přípisem ze dne 18. 8. 2008, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě vyjádřil nesouhlas s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 č. j. 32 Odo 621/2006-169, jímž bylo zastaveno dovolací řízení. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že k zastavení dovolacího řízení došlo v důsledku vážného pochybení ustanoveného advokáta JUDr. Romana Heyduka, který nikterak nereagoval na výzvu soudu prvního stupně k doplnění dovolání. Dle přesvědčení stěžovatele byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 č. j. 32 Odo 621/2006-169, jakož i rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 6. 5. 2004 č. j. 4 Cmo 146/2003-104 a rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 4. 10. 2002 č. j. 43 Cm 986/99-74, zkrácen ve svých právech, neboť uvedená rozhodnutí spočívala na nesprávném právním posouzení věci a trpěla i jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 205 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Tím bylo současně porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že nepřehlédl, že ústavní stížnost ani po jejím doplnění přípisem ze dne 18. 8. 2008 neobsahovala výslovnou specifikaci opatření, která má Ústavní soud k ochraně ústavně zaručených práv stěžovatele přijmout, tzn. stěžovatel výslovně neuvedl, že se domáhá zrušení napadených rozhodnutí. Nicméně vzhledem k tomu, že takový požadavek lze z podání stěžovatele nepřímo dovodit, a maje na zřeteli zásadu procesní ekonomie, již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění této vady, neboť by se s ohledem na níže uvedené jednalo o úkon ryze formální, který by na celkovém výsledku řízení nemohl nic změnit.

Ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 č. j. 32 Odo 621/2006-169 byla ústavní stížnost podána včas, byla přípustná a s výjimkou výše uvedenou splňovala i veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo proto možno přistoupit k věcnému přezkumu tohoto rozhodnutí. Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění předmětného usnesení, Nejvyšší soud zastavil řízení o dovolání proti rozsudku krajského soudu ze dne 4. 10. 2002 č. j. 43 Cm 986/99-74 pro nesplnění podmínky vyplývající z ustanovení § 241 odst. 4 občanského soudního řádu, tzn. dovolacímu soudu nebyl předložen návrh na zahájení řízení, který by byl sepsán advokátem nebo jinou osobou uvedenou v citovaném ustanovení. Právní zástupce stěžovatele, který mu byl ustanoven, byl krajským soudem vyzván, aby ve lhůtě patnácti dnů doplnil dovolání o náležitosti uvedené v § 241a občanského soudního řádu, nicméně ten na tuto výzvu nikterak nereagoval.

Nutno podotknout, že sám stěžovatel v souvislosti s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 č. j. 32 Odo 621/2006-169 neuvedl nic, co by zpochybňovalo jeho správnost, poukázal toliko na skutečnost, že k zastavení řízení došlo v důsledku pochybení jeho právního zástupce. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že zásad spravedlivého procesu se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ačkoliv byl řádně poučen o svých procesních právech, včasné uplatnění těchto práv zanedbal. To platí i v případech, kdy nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti spočívá na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy zvolil (příp. jež mu byl ustanoven) a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997,

sp. zn. III. ÚS 68/97

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, str. 221 a násl.). Nečinnost právního zástupce tedy nemůže být sama o sobě důvodem pro konstatování protiústavnosti napadeného rozhodnutí. Jelikož Ústavní soud žádnou další vadu u napadeného usnesení neshledal, nezbylo mu, než ústavní stížnost v části, v níž směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 č. j. 32 Odo 621/2006-169, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Výše uvedené ovšem neznamená, že by stěžovatel nebyl oprávněn domáhat se vůči svému právnímu zástupci kompenzace újmy, která mu v důsledku jeho případného pochybení vznikla.

Co se týče rozsudku vrchního soudu ze dne 6. 5. 2004 č. j. 4 Cmo 146/2003-104 a rozsudku krajského soudu ze dne 4. 10. 2002 č. j. 43 Cm 986/99-74, vůči těmto rozhodnutím byla ústavní stížnost podána opožděně. Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Dle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu dále platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

V projednávané věci bylo proti rozsudku vrchního soudu ze dne 6. 5. 2004 č. j. 4 Cmo 146/2003-104 dovolání přípustné toliko dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, stěžovatel tedy nebyl povinen tento mimořádný opravný prostředek využít a mohl rozsudek vrchního soudu ze dne 6. 5. 2004 č. j. 4 Cmo 146/2003-104 a rozsudek krajského soudu ze dne 4. 10. 2002 č. j. 43 Cm 986/99-74 napadnout přímo cestou ústavní stížnosti. Stěžovatel tak skutečně učinil a společně s dovoláním podal i ústavní stížnost, která však byla usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2005

sp. zn. III. ÚS 514/04

pro neodstranění vad podání odmítnuta. I přesto by stěžovateli v případě, že by uplatněný mimořádný opravný prostředek (dovolání) řádně vyčerpal, zůstala v souladu s ustanovením § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i ve vztahu k rozsudkům vrchního a krajského soudu. Jelikož však bylo dovolací řízení zastaveno pro nedostatek podmínky řízení, nejednalo se o případ popsaný v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tzn. o případ, kdy orgán rozhodující o mimořádném opravném prostředku tento odmítne jako nepřípustný z důvodu, závisejícím na jeho uvážení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti vůči rozsudku vrchního soudu ze dne 6. 5. 2004 č. j. 4 Cmo 146/2003-104 a rozsudku krajského soudu ze dne 4. 10. 2002 č. j. 43 Cm 986/99-74 tak počala běžet ode dne doručení rozsudku vrchního soudu ze dne 6. 5. 2004 č. j. 4 Cmo 146/2003-104. Předal-li stěžovatel svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 23. 4. 2008, učinil tak zjevně opožděně. Ústavnímu soudu proto nezbylo než v části, v níž ústavní stížnost směřovala proti citovaným rozsudkům krajského a vrchního soudu tuto odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu