Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1874/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.1874.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint for lack of exhaustion of remedies due to pending extraordinary appeal.

Numero d'incarto III.ÚS 1874/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the plaintiff's constitutional complaint against a district court ruling regarding property ownership disputes. The plaintiff argued violations of fundamental rights but had simultaneously filed an extraordinary appeal whose admissibility depends on the court's discretion. The court held that since the extraordinary appeal was not yet decided, the principle of subsidiarity required the plaintiff to exhaust all available legal remedies before seeking constitutional protection. Consequently, the complaint was dismissed as premature because the ordinary legal process was still ongoing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 72 para. 3; § 75 para. 1: A constitutional complaint is admissible only after all statutory legal remedies have been exhausted, unless specific exceptions apply; if an extraordinary appeal's admissibility depends on the deciding body's discretion, the complainant must wait for its outcome.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle extraordinary appeal constitutional complaint legal process exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court, § 72 para. 3
Law on the Constitutional Court, § 75 para. 1
Law on the Constitutional Court, § 75 para. 2
Law on the Constitutional Court, § 72 para. 4
Law on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letter e)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 15. srpna 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, 110 00 Praha 1, IČ:00064581, právně zastoupeného JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem AK se sídlem Těšnov 1, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008 č. j. 24 Co 448/2007-270 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. února 2007 č. j. 11 C 191/2003-208, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. července 2008, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008 č. j. 24 Co 448/2007-270, jakož i rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. února 2007 č. j. 11 C 191/2003-208, a to pro porušení článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. února 2007 č. j. 11 C 191/2003-208 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") domáhal toho, aby byl nahrazen výrok pod bodem I. rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha ze dne 15. června 2003 č. j. PÚ 2941/92/3 tak, že J. T. a H. T. nejsou spoluvlastníky každý z jedné poloviny nemovitostí dle KN parc. č. 1234/74, parc. č. 1234/73 a parc. 1234/72 (dle PK část parc. č. 95/2) v k. ú. Řepy, obec Praha. Ve výroku pod bodem II. soud prvního stupně nahradil uvedené rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu Praha tak, že J. T. a H. T. nejsou spoluvlastníky každý z jedné poloviny nemovitosti dle KN parc. č. 1234/52 (dle PK část parc. č. 95/2) v k. ú. Řepy, obec Praha. Ve výrocích pod body III., IV., V. a VI. soud rozhodl o nákladech řízení.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008 č. j. 24 Co 448/2007-270 byl ve výroku pod bodem I. o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení pod body III., IV., V. a VI. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. února 2007 č. j. 11 C 191/2003-208 potvrzen, ve výroku pod bodem II. zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že rozsudek Městského soudu v Praze je ve smyslu ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, neboť proti němu lze podat dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek pouze tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnuti má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [tzv. nenárokové dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")]. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008 č. j. 24 Co 448/2007-270 souběžně s ústavní stížností - to rovněž v zachované lhůtě - dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Uvedenou skutečnost Ústavní soud ověřil dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 6.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008 č. j. 24 Co 448/2007-270 obsahuje poučení, že "Proti tomuto rozsudku lze podat prostřednictvím soudu prvního stupně dovolání jen tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.".

V předmětné věci přípustnost stěžovatelem podaného dovolání závisí na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

U mimořádného opravného prostředku, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, není v době jeho podání zřejmé, zda je či není přípustný, a tedy zda se skutečně jedná o procesní prostředek ochrany práv stěžovatele. Vzhledem k této okolnosti zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti uplatnil.

Na straně druhé lze takový mimořádný prostředek uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán, jenž o něm rozhoduje, jej odmítne z důvodů závisejících na jeho uvážení, má stěžovatel otevřenu lhůtu pro podání ústavní stížnosti (ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby jej příslušný subjekt uplatnil řádně.

Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal dovolání, jehož přípustnost závisí na tom, zda dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak stěžovatel podal ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a před obecnými soudy tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť by tím řízení zbytečně prodlužoval. Stěžovatel může zvážit, zda podá novou ústavní stížnost, po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku (ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2008

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj