Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 585/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.585.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming second-instance court violated review principle in drug treatment discharge case.

Numero d'incarto III.ÚS 585/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a former drug addict seeking discharge from state treatment. The complainant argued that the second-instance court improperly dismissed his appeal due to lack of standing rather than reviewing the first-instance decision on legal grounds. The court found no violation of fundamental rights, noting the lower courts correctly interpreted the discharge as a favorable ruling and the treatment as a state-enforced penalty limiting personal freedom.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu: The Constitutional Court dismisses a complaint where the second-instance court rejects an appeal for lack of standing if the first-instance decision was sufficiently reasoned and did not violate constitutional guarantees.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint drug treatment discharge review principle standing to appeal second instance court fundamental rights state enforcement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 142 odst. 1 trestního řádu
Poukázal na to, že dle poučení byla stížnost přípustná a rovněž dle § 142 odst. 1 trestního řádu je stěžovatel osobou oprávněnou.
§ 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu
V daném případě neshledal Ústavní soud postup druhostupňového soudu dle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako vybočující z ústavních kautel.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Protože nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, postupoval Ústavní soud dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 122/1996
Constitutional Court dismisses appeal claiming trial delays and biased investigation violated fair trial rights.
Lorsé a spol. proti Nizozemí
a věc Evropského soudu pro lidská práva Lorsé a spol. proti Nizozemí a uvedl, že druhostupňový soud se nezabýval rozporností znaleckých posudků.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Michalem Solichem, advokátem v Hradci Králové, Československé armády 556, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 1 T 54/96 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007 sp. zn. 8 To 527/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 3. 3. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Dle tvrzení stěžovatele byly porušeny čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i čl. 4 odst. 3, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z předložených kopií rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 1 T 54/96 rozhodl o propuštění stěžovatele (odsouzeného) z ochranného protitoxikomanického léčení v ústavní formě, a to pro nemožnost dosáhnout účelu ochranného léčení. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 12. 2007 sp. zn. 8 To 527/2007 zamítnuta z důvodu podání osobou neoprávněnou (stěžovatel podal stížnost ve svůj neprospěch).

V ústavní stížnosti stěžovatel namítal, že postup druhostupňového soudu je v rozporu s revizním principem. Poukázal na to, že dle poučení byla stížnost přípustná a rovněž dle § 142 odst. 1 trestního řádu je stěžovatel osobou oprávněnou. Namítl, že stížnost podal pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost prvostupňového usnesení, tj. z ryze právních důvodů a nikoliv skutkových. Stěžovatel dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 1998

sp. zn. II. ÚS 122/1996

a věc Evropského soudu pro lidská práva Lorsé a spol. proti Nizozemí a uvedl, že druhostupňový soud se nezabýval rozporností znaleckých posudků. Stěžovatel uvedl, že měl zájem se léčit.

Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Ústavní soud v daném případě porušení základních práv a svobod neshledal.

K prvostupňovému rozhodnutí stěžovatel toliko uvedl, že měl zájem se léčit. Ústavní soud přezkoumal napadené prvostupňové rozhodnutí a dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele je pouhou polemikou se závěry obvodního soudu. Prvostupňový soud na základě zjištěných skutečností (včetně jednání stěžovatele) a znaleckých posudků rozhodl o propuštění stěžovatele z ochranného léčení v ústavní formě a své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnil. V rozhodnutí nelze spatřovat bezdůvodnost, nelogičnost či dokonce libovůli. Rovněž je z rozhodnutí zřejmé poučení (informování) stěžovatele o možnosti využití ambulantních či ústavních služeb dobrovolně, tj. při vlastní motivaci a vůli abstinovat (jejichž výrazný nedostatek vedl právě k závěru o neúčelnosti léčení).

Stěžovatel dále brojil proti druhostupňovému rozhodnutí, když dle jeho názoru mělo dojít k přezkumu prvostupňového rozhodnutí a nikoliv k zamítnutí stížnosti pro nedostatek legitimace. Ani v tomto případě Ústavní soud nemá za to, že by došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Městský soud dostatečně vyložil svůj závěr, že propuštění stěžovatele z ochranného léčení je (zde) rozhodnutím v jeho prospěch. S těmito závěry se Ústavní soud ztotožňuje - uložením ochranného léčení v ústavní formě dochází k omezení osobní svobody a dalších práv stěžovatele, ochranné léčení je druhem trestněprávní sankce a je vynutitelné státní mocí. V daném případě neshledal Ústavní soud postup druhostupňového soudu dle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu jako vybočující z ústavních kautel.

Protože nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, postupoval Ústavní soud dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. srpna 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu