Constitutional complaint dismissed for delay, inadmissibility, and lack of jurisdiction regarding court costs and settlement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint against court cost orders and a settlement agreement. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Court found the complaint partially time-barred, procedurally inadmissible due to unexhausted remedies, and outside its jurisdiction regarding the settlement. Consequently, the Court dismissed the complaint in full based on these procedural defects.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 ZÚS; § 75 odst. 1 ZÚS; § 72 odst. 1 písm. a) ZÚS: A constitutional complaint is inadmissible if procedural remedies are not exhausted, time-barred, or if the subject matter is not a judicial decision or state authority act.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. R., zastoupené Mgr. Petrem Pazderou, advokátem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 1. 2007 č. j. 5 C 115/2004-228, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 5. 2007 č. j. 5 C 115/2004-255 a Smlouvě o plnění ve splátkách ze dne 17. 12. 2007 č. j. 5100005007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 15. 2. 2008 (a řádně doplněnou dne 30. 4. 2008), se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedené smlouvy a dvou usnesení obecného soudu. Dle tvrzení stěžovatelky byla porušena její práva zakotvená v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout zčásti pro opožděnost, zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro nepříslušnost.
Ze stěžovatelkou předložených kopií rozhodnutí a dalších listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 vydal dne 8. 1. 2007 pod č. j. 5 C 115/2004-228 usnesení, kterým ve výroku I rozhodl o zastavení řízení a ve výroku II rozhodl o povinnosti stěžovatelky (žalobkyně) zaplatit České republice náhradu nákladů řízení, které stát platil, náhradu hotových výdajů a odměnu za zastupování žalované ustanoveným advokátem. Dne 15. 2. 2007 vydal týž soud pod č. j. 5 C 115/2004-243 usnesení, kterým ve výroku I přiznal ustanovenému advokátu žalované odměnu v konkrétní výši a ve výroku II uložil stěžovatelce povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení konkrétní částku.
Stěžovatelka proti výroku II usnesení ze dne 8. 1. 2007 a proti usnesení ze dne 15. 2. 2007 podala odvolání. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 20. 8. 2007 pod sp. zn. 18 Co 330/2007, 18 Co 331/2007 tak, že prvostupňová rozhodnutí potvrdil.
Dne 25. 5. 2007 vydal Obvodní soud pro Prahu 9 pod č.j. 5 C 115/2004-255 usnesení, kterým určil výši náhrady nákladů řízení advokáta žalované v určité výši.
Dne 17. 12. 2007 uzavřela stěžovatelka s Českou republikou - Obvodním soudem pro Prahu 9 Smlouvu o plnění ve splátkách pod č. j. 5100005007, kterou se zavázala platit ve splátkách dluh vyplývající z vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 1. 2007.
Dne 8. 8. 2008 zjistil Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 9, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007 sp. zn. 18 Co 330/2007, 18 Co 331/207 bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím právního zástupce Mgr. Pazdery dne 19. 9. 2007. Dále zjistil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 5. 2007 č. j. 5 C 115/2004-255 bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím téhož právního zástupce dne 7. 6. 2007; proti usnesení stěžovatelka nepodala odvolání (resp. nikdo nepodal odvolání) a usnesení tak nabylo právní moci dne 23. 6. 2007. Rovněž bylo zjištěno, že stěžovatelka požádala soud o splácení dluhu vyplývajícího z usnesení soudu ve splátkách.
Podle § 72 odst. 3 ZÚS lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 1. 2007 č. j. 5 C 115/2004-228 je nutno odmítnout pro její opožděnost, neboť usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2007, kterým bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatelky proti prvostupňovému usnesení ze dne 8. 1. 2007, bylo stěžovatelce doručeno dne 19. 9. 2007. Ústavní stížnost přitom byla podána k poštovní přepravě až dne 15. 2. 2008. Ústavní soud proto v tomto rozsahu ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. b) ZÚS jako podanou po lhůtě.
Dle § 75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 ZÚS); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 ZÚS).
Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 5. 2007 č. j. 5 C 115/2004-255 je nutno odmítnout pro její nepřípustnost. Proti prvostupňovému usnesení ze dne 25. 5. 2007 bylo možno podat odvolání, o čemž byla stěžovatelka řádně v usnesení poučena. Stěžovatelce bylo usnesení doručeno dne 7. 6. 2007, odvolání nepodala a usnesení nabylo právní moci dne 23. 6. 2007. Je tak možno konstatovat, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, které jí právní řád České republiky poskytuje (zde odvolání). S ohledem na zásadu subsidiarity proto Ústavní soud v tomto rozsahu postupoval tak, že ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) ZÚS pro nepřípustnost.
Podle § 72 odst. 1 písm. a) ZÚS je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadla Smlouvu o plnění ve splátkách ze dne 17. 12. 2007. Tato smlouva však není rozhodnutím ani tzv. jiným zásahem orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) ZÚS. Jedná se naopak o smlouvu (dohodu), jejímiž účastníky jsou Česká republika - Obvodní soud pro Prahu 9 na jedné straně a stěžovatelka na straně druhé; stát zde nevystupuje z mocenského postavení. K přezkumu uvedené smlouvy není Ústavní soud příslušný, proto bylo nutno v tomto rozsahu ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. d) ZÚS.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2008
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu