Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil judgment as clearly unfounded regarding property rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Zetor, a.s., against a Supreme Court decision. The applicant argued that the lower courts' assessment of evidence regarding a debt of over 232 million Czech korunas violated fundamental rights and resulted in an unpredictable judgment. The court found the complaint clearly unfounded because the Supreme Court's decision was fully reasoned, addressed all objections, and did not infringe upon the applicant's constitutional rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded when the court finds no violation of fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele Zetor, a. s., Brno, Trnkova 111, IČ 46346074, zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vlašimská 13, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 2008 č. j. 29 Odo 835/2005-321 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2005 č. j. 4 Cmo 45/2004-275, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že jej považuje za rozhodnutí učiněné v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na hodnocení listinných důkazů, na základě nichž soud I. stupně uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci VLT Brno, a. s., částku 232.535.620,- Kč a soud II. stupně toto rozhodnutí potvrdil, přičemž odvolací soud, dle jeho přesvědčení, změnil právní kvalifikaci nároku, když na rozdíl od Krajského soudu v Brně jej označil jako nárok vzniklý ze smlouvy a nikoli z bezdůvodného obohacení. Na základě uvedeného má za to, že jde o právní otázku zásadního významu, spočívající v tom, že odvolacím soudem tato nebyla ještě řešena a zároveň pak řešena v rozporu s hmotným právem a že bylo vydáno rozhodnutí nepředvídatelné. Dále poukázal na okolnosti, za nichž proběhla privatizace státního majetku, na dohody o způsobu finančního vypořádání závazků akciové společnosti z použitých pohledávek státního podniku, jakož i vyrovnání závazků a pohledávek ze strany akciové společnosti, které zůstaly po delimitaci v majetku státního podniku. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal dne 6. 6. 2005 dovolání, které bylo Nejvyšším soudem 27. března 2008 odmítnuto, podáním ze dne 17. 6. 2008 rozšířil ústavní stížnost i na usnesení dovolacího soudu č. j. 29 Odo 835/2005-321 s tím, že i je považuje za rozhodnutí, které je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když ani cestou dovolání nedošlo k nápravě pochybení soudů. Současně oznámil změnu v právním zastoupení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku, spisu Krajského soudu v Brně (dříve vedeného u Krajského obchodního soudu v Brně) sp. zn. 12/31 Cm 322/97 a usnesení Nejvyššího soudu v České republiky č. j. 29 Odo 835/2005-321 bylo zjištěno, že dne 2. 9. 2003 zavázal Krajský soud v Brně stěžovatele (rozsudkem na č. l. 156 uvedeného spisu č. j. 12/31 Cm 322/97-156) k povinnosti zaplatit žalobci - VLT Brno, a. s. se sídlem v Brně (dříve Zetor, s. p. Brno) částku 232.535.620,- Kč a na nákladech řízení 1.389.250,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, když po provedení rozsáhlého dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky, poté, co v rámci privatizace byla vyjmuta část majetku ze státního podniku Zetor a tento vložen do základního jmění a. s. Brno Diesel, později a. s. Zetor, byla mj. uzavřena dohoda o nakládání s pohledávkami státního podniku Zetor na krytí potřebných úhrad žalovaného, jakož i o způsobu jejich vzájemného vypořádání, o částkách, které měly být vypořádány byla sepsána a podepsána uznávací prohlášení v celkovém rozsahu žalované částky.
Vrchní soud v Olomouci pak přezkoumal k odvolání žalovaného, nyní stěžovatele, rozsudek Krajského soudu v Brně a opodstatněně jej ve věci samé potvrdil (změnil pouze výrok o způsobu plnění pro změnu na straně žalobců), když shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že účastníci řízení (resp. předchůdce žalobce a žalovaný) uzavřeli platné dohody o způsobu finančního vypořádání závazků akciové společnosti z použitých pohledávek státního podniku a způsobu následného vyrovnání a že žalovaný z dohod vyplývající povinnost nesplnil, přičemž žalobce uplatnil nárok včas, před uplynutím promlčecí doby.
Nutno dodat, že námitka stěžovatele týkající se tzv. nepředvídatelného rozhodnutí odvolacího soudu není důvodná a to právě s ohledem na konstatovaná zjištění. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2005 č. j. 4 Cmo 45/2004-275, jímž se soud vypořádal se všemi odvolacími námitkami, lze v dalším odkázat. Zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolával, shledán nebyl. Zásah do práv stěžovatele nebyl shledán ani v rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání pro jeho nepřípustnost s poukazem na obsah § 236 odst. 1, § 237 a § 241a občanského soudního řádu.
V odůvodnění usnesení pak vyložil, proč "dovolací důvody" uplatněné před Nejvyšším soudem s poukazem na § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, stanovící rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu, nemohou být předpokladem pro dovolací přezkum dle § 241a odst. 2 písm. b), jestliže nejsou splněny podmínky jeho přípustnosti, obsažené v ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) občanského soudního řádu. I zde lze na vyčerpávající odůvodnění usnesení odkázat. Nutno dodat, že navrhovatel námitky proti rozhodnutí Nejvyššího soudu v podání ze dne 17. 6. 2008 blíže nespecifikoval, poukázal pouze na své přesvědčení, že jím došlo k porušení práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu