Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1463/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.1463.08.1 Generato dall'IA

Concise 10-18 word legal headline in English stating the key legal issue and outcome

Numero d'incarto III.ÚS 1463/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding his transfer between prisons without a written decision. The applicant argued that the transfer violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR because it lacked formal written justification. The court ruled that the transfer was lawful under existing prison regulations and did not alter the qualitative regime of his detention, thus falling within the scope of the cited statutes.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 9 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb.; § 10 odst. 1 písm. a), b) vyhlášky č. 345/1999 Sb.: A transfer between prisons of the same type does not constitute an arbitrary interference with civil rights requiring a separate judicial decision if it does not change the qualitative regime of detention.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal prison transfer regulations qualitative regime of detention Charter of Fundamental Rights administrative decision formalities

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 9 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb.
Odkazuje na relevantní normativní rámec [§ 9 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 10 odst.
§ 10 odst. 1 písm. a), b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb.
169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 10 odst. 1 písm. a), b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a podrobuje kritice právní stav, dle něhož nepodléhá řádné soudní kontrole.
§ 39a, § 39b zákona č. 140/1991 Sb.
O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu, rozhoduje soud (§ 39a, § 39b zákona č. 140/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž odsouzený nastupuje výkon trestu ve věznici, kterou soud ve výzvě k nástupu trestu určil (§ 9 odst.
§ 9 odst. 1, 2 zákona č. 169/1999 Sb.
140/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž odsouzený nastupuje výkon trestu ve věznici, kterou soud ve výzvě k nástupu trestu určil (§ 9 odst. 1, 2 zákona č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele M. K., zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Jungmannova 31, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti jinému zásahu veřejné moci, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel postup Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR a domáhal se vydání nálezu, kterým by Ústavní soud uložil tomuto orgánu veřejné moci vydat a v písemné formě vyhotovit rozhodnutí o přemístění stěžovatele z Věznice Rýnovice do Věznice Horní Slavkov a toto rozhodnutí mu doručit.

Stěžovatel se cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To z toho důvodu, že byl dne 21. dubna 2008 přemístěn z Věznice Rýnovice do Věznice Horní Slavkov, aniž by obdržel jakékoliv písemné rozhodnutí či vyrozumění o důvodech přemístění, když toto není dle Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR spjato s formálním vydáním rozhodnutí. Ačkoli se jedná o přemístění mezi dvěma věznicemi téhož typu (věznice s ostrahou), takový postup považuje stěžovatel za nepřípustný. Odkazuje na relevantní normativní rámec [§ 9 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 10 odst. 1 písm. a), b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a podrobuje kritice právní stav, dle něhož nepodléhá řádné soudní kontrole. Má za to, že takto jde o zasahování do jeho občanských práv, které je výrazem svévole, pročež mělo být vydáno stran jeho přemístění do jiné věznice rozhodnutí, posléze přezkoumatelné soudem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu, rozhoduje soud (§ 39a, § 39b zákona č. 140/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž odsouzený nastupuje výkon trestu ve věznici, kterou soud ve výzvě k nástupu trestu určil (§ 9 odst. 1, 2 zákona č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Další umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu s rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice provádí Generální ředitelství Vězeňské služby ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil k výkonu trestu (§ 9 odst. 3). Dle § 10 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 345/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odsouzený přemístí do jiné věznice na dobu nikoliv přechodnou rozhodnutím Generálního ředitelství Vězeňské služby z důvodů hodných zvláštního zřetele v zájmu zabezpečení plnění účelu výkonu trestu nebo zabezpečení plnění úkolů Vězeňské služby. Písmeno b) téhož ustanovení zakládá krom dalšího možnost přemístění rovněž po vzájemné dohodě ředitelů věznic stejného základního typu, uplatňujících obdobné programy zacházení s odsouzenými za účelem prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu.

Z uvedeného je patrno, že přemístění stěžovatele nevylučuje podřazení jím kritizovaného postupu pod předmětná ustanovení. Nedochází jím ke změně kvalitativního režimu výkonu trestu odnětí svobody, ve vztahu k němuž přísluší rozhodovat - takto o zásahu do občanských práv - soudu. Stěžovatel byl (nepochybně) v mezích citovaných ustanovení přeřazen mezi věznicemi téhož typu. Co do kvalitativní složky tudíž nedošlo současně ke změně rozsahu a způsobu ohledně omezení jeho osobní svobody, resp. toto namítané přeřazení se jakkoliv netýká intenzity zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv (srov. nález

sp. zn. Pl. ÚS 5/94

, vyhlášen pod č. 8/1995 Sb.). Svévolné vykročení z intencí těchto ustanovení potom pro povahu jejich obsahu rovněž nebylo shledáno.

Za těchto okolností posoudil Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2008

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu