Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2858/07 ECLI:CZ:US:2008:1.US.2858.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against involuntary guardian appointment of a missing person to an advocate.

Numero d'incarto I.ÚS 2858/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by an advocate against his appointment as a guardian for a person of unknown whereabouts. The applicant argued that his right to court protection was violated by the lower courts' refusal to appoint a relative instead. The court ruled that the advocate's mere disagreement was legally irrelevant as he failed to cite statutory grounds for refusing legal services, and the appointment was necessary due to the inability to locate the missing person.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29 of the Act on Guardianship; § 19 of the Act on Advocacy: An advocate appointed as a guardian for a missing person must perform the function unless specific statutory grounds for refusal are present; simple disagreement without such grounds does not violate constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
appointment of guardian person of unknown whereabouts advocate legal services constitutional complaint dismissal right to court protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29 of the Act on Guardianship
§ 19 of the Act on Advocacy
Art. 90 of the Constitution of the Czech Republic
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 38 para. 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 2 para. 3 and 4 of the Constitution of the Czech Republic
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů, kterými došlo a bylo potvrzeno (odvolacím soudem) ustanovení stěžovatele (jako advokáta) opatrovníkem podle § 29 OSŘ, osobě neznámého pobytu, aniž by stěžovatel vyslovil k tomuto ustanovení souhlas.
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. I.K., zastoupeného JUDr. Martinem Žižkou, advokátem se sídlem Teplice, Masarykova 915/31, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2007, čj. 9 Co 207/2007 - 47, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včasné ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým, jako soud odvolací, potvrdil usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 1. 2007, čj. 13 C 377/2005 - 36, kterým byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem žalované osoby, neznámého pobytu. Uvedeným usnesením bylo, podle stěžovatele, porušeno jeho právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 90 Ústavy ČR, v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, protože byl ustanoven opatrovníkem proti své vůli.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů, kterými došlo a bylo potvrzeno (odvolacím soudem) ustanovení stěžovatele (jako advokáta) opatrovníkem podle § 29 OSŘ, osobě neznámého pobytu, aniž by stěžovatel vyslovil k tomuto ustanovení souhlas. Odvolací soud, podle stěžovatele, nesprávně aplikoval ustanovení OSŘ a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen "zákon o advokacii"). Obecným soudům vytkl, že neprojevily snahu žalovanému ustanovit opatrovníkem osobu v příbuzenském vztahu.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, který zcela odkázal na své závěry v napadeném usnesení. Ty jsou založeny na skutečnostech, že po opakovaném ověřování místa pobytu žalovaného byly vyčerpány všechny možnosti zjištění jeho pobytu, a proto soud prvního stupně přistoupil k ustanovení opatrovníka. Vzhledem k tomu, že stěžovatel, jako advokát, neuvedl žádný z důvodů, na které pamatuje ustanovení § 19 odst. 1 písm. a) až e) zákona o advokacii, pro který by byl povinen žalovanému odmítnout poskytnutí právních služeb, jeho nesouhlas s výkonem funkce opatrovníka z jiných důvodů není relevantní. K námitce stěžovatele, týkající se možnosti ustanovit opatrovníkem žalovaného osobu v příbuzenském vztahu, uvedl, že při pátrání po pobytu žalovaného nebyla zjištěna žádná jeho blízká osoba.

Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů zásah do ústavně zaručených práv a svobod. V souladu s odůvodněním usnesení odvolacího soudu poukazuje Ústavní soud na ustanovení § 19 zákona o advokacii, z něhož vyplývá závěr, že ustanovený advokát je povinen funkci opatrovníka vykonávat, ledaže by měl důvod, pro který by byl ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi povinen odmítnout poskytnutí právních služeb. Takové důvody však stěžovatel neuvedl a jím vyslovený "prostý" nesouhlas s ustanovením opatrovníka je, jak správně konstatoval odvolací soud, právně irelevantní.

Soudy postupovaly zcela v intencích platné judikarury Ústavního soudu (viz např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 1130/07

či

sp. zn. I. ÚS 1879/07

, dostupné na http://nalus.usoud.cz) a Ústavní soud považuje jejich postup za zcela ústavně konformní. V této souvislosti je účelné zmínit také judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (věc Van der Mussele proti Belgii, ESLP - Application no. 8919/80), v níž bylo zdůrazněno, že rizika, podstoupená v souvislosti s výkonem určité profese (v citovaném případu se to konkrétně týká právě advokátů), jsou vyvažována výhodami souvisejícími s danou profesí (např. do jisté míry profesní monopol v obhajování a zastupování).

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu