Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding detention under Criminal Procedure Code Article 68.3(a) and (e).
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions rejecting his appeal for release from detention. The applicant argued that his fundamental rights under Article 8 of the Charter were violated because the courts failed to consider specific exceptions in Article 68 of the Criminal Procedure Code that should have allowed his release. The court rejected this claim, finding that the lower courts correctly applied the law and that the applicant's arguments did not constitute a disproportionate interference with his rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.; § 68 odst. 3 písm. a), e) trestního řádu; The Constitutional Court holds that detention may be lawfully applied even when the maximum penalty does not exceed two years if statutory exceptions under Article 68 are met, and that lower courts' correct application of these provisions does not violate fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 9. 7. 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele P. N., zastoupeným Mgr. Janem Urbanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. května 2008 sp. zn. 11 To 228/2008 a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2008, č. j. 0 Nt 718/2008-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým byla v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též "tr. ř."), jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2008 č. j. 0 Nt 718/ 2008-8 zamítnuta jako nedůvodná. Uvedenou stížností se domáhal propuštění z vazby. Stěžovatel uvedl, že se postupem obou soudů cítí dotčen ve svém základním subjektivním právu, jež mu plyne z čl. 8 Listiny, když se soudy nevypořádaly s jeho argumenty, jež podle jeho názoru vylučují, aby v rámci trestního stíhání, které přímo souvisí s oběma usneseními, bylo aplikováno ustanovení § 68 odst. 3 písm. a, e) tr. ř. Stěžovatel vychází z toho, že obviněného nelze vzít do vazby na základě ustanovení § 67 tr. ř., pokud je stíhán pro úmyslný trestný čin, za něhož lze uložit trest odnětí svobody v délce nepřevyšující horní hranici 2 let. Uvalit vazbu lze dále i na toho, kdo je sice obviněn z úmyslného trestného činu, za něhož trest odnětí svobody nesmí překročit výše uvedenou hranici dvou let, nicméně takovéto obvinění naplňuje některou ze skutečností uvedených v ustanovení § 68 tr. ř. odst. 3 písm. a) - e), které působí jako výjimky z podmínky uvedené v ustanovení § 67 tr. ř. Stěžovatel v této souvislosti uvádí, že je stíhán pro trestné činy podle ustanovení § 197a odst. 1 a ustanovení § 257 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále též "tr. z."), splňuje tedy zmiňovanou hranici dvou let. Přesto byl vzat do vazby, a to chybnou aplikací citovaného § 68 odst. 3 písm. a) a e), který byl v jeho případě použit shora uvedeným okresním soudem a jehož aplikace byla shledána zákonnou i uvedeným krajským soudem. Stěžovatel míní, že právě nedůvodnou aplikací ustanovení § 68 odst. 3 písm. a, e) tr. ř. bylo porušeno jeho základní subjektivní právo plynoucí z článku 8 Listiny. S tímto závěrem se Ústavní soud neztotožnil.
Česká republika je demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka i občana. Přitom platí, že nikdo nesmí svoje práva a svobody uplatňovat způsobem, který by nepřiměřeně zasahoval do práv a svobod ostatních, nebo je dokonce porušoval. Uplatňuje-li někdo svoje subjektivní práva a svobody způsobem zmiňovaným v předchozí větě, musí mu v tom stát, jenž chce být označován jako demokratický právní stát, zabránit zákonnými prostředky.
Ústavní soud prostudoval obě napadená usnesení - s důrazem na usnesení krajského soudu - a dospěl k názoru, že v posuzované věci nedošlo k zásahu, natož pak k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Je třeba připomenout, že práva a svobody mohou být omezená jen tak, aby byla šetřena jejich podstata a smysl. K takovému omezení může dojít jen ze zákonem stanovených důvodů. Ústavní soud má za to, že v projednávané stížnosti byly obě podmínky splněny. Krajský soud nejenže správně kvalifikoval nastalý právní stav, ale také se zcela dostačujícím způsobem vypořádal s argumenty stěžovatele. Nadto Ústavní soud má za to, že argumentům, na nichž krajský soud vystavěl zamítnutí stížnosti, lze jen přisvědčit. Citované usnesení krajského soudu je příkladem toho, že i orgány státní moci, jež nejsou primárně ústavodárcem určeny k ochraně ústavnosti v užším slova smyslu, se umí v rovině ústavního práva velmi dobře pohybovat, využívat vhodným způsobem judikaturu Ústavního soudu, která jim je v jejich aplikační praxi dobrým pomocníkem, a přispívají tak k posílení principu demokratického právního státu. Z těchto důvodů se Ústavní soud plně ztotožňuje s ústavněprávní argumentací krajského soudu a odkazuje na ni.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným. S ohledem na to, že stěžovatelův návrh byl odmítnut, nemůže Ústavní soud přiznat stěžovateli náhradu nákladů podle ustanovení § 83 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2008
Michaela Židlická
předsedkyně senátu