Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 759/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.759.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as Constitutional Court lacks jurisdiction to review simple law application.

Numero d'incarto IV.ÚS 759/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by J. P. and M. P. against a Supreme Court decision regarding inheritance in a condominium dispute. The applicants argued that their rights were violated because the court failed to apply specific association contract norms instead of building ownership laws. The court ruled that the Constitutional Court does not generally review the correctness of simple law application unless fundamental rights are infringed, finding no such violation here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court is not empowered to review the correctness of the application of simple law by ordinary courts unless a violation of constitutionally guaranteed fundamental rights or freedoms is found.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction simple law application fundamental rights violation constitutional complaint dismissal ordinary court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
čl. 83 Ústavy
Úkolem Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy je ochrana ústavnosti.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
sp. zn. III. ÚS 269/99
sp. zn. III. ÚS 84/94

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelů paní J. P. a pana M. P., právně zastoupených advokátkou JUDr. Denisou Prchlíkovou, Dlouhá 879/1A, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1935/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 25. 3. 2008 doručen návrh ústavní stížnosti, jímž stěžovatelé brojili proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1935/2007.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o ÚS).

II. Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 17. 1. 2007 sp. zn. 10 Co 1/2007 potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 10. 2006, jímž bylo rozhodnuto, že v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech bude pokračováno namísto zemřelé žalobkyně L. S. s jejím synem a jediným dědicem J. S.

V předmětné věci jsou stěžovatelé žalovaní pro zaplacení částek do fondu oprav a fondu služeb, přičemž poukazují na skutečnost, že oba fondy byly vytvořeny na základě smlouvy o sdružení dle ustanovení § 829 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Sdružení bylo založeno za účelem zakoupení domu pro uspokojení bytových potřeb členů sdružení. Aktivně legitimovaní jsou tedy jen členové sdružení. Všichni stávající účastníci sdružení jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Smlouva o sdružení sice předpokládá převod podílového spoluvlastnictví na vlastnictví jednotek, ovšem do sepsání ústavní stížnosti se tak nestalo. Stěžovatelé poukazují na to, že účast ve sdružení nemůže být předmětem dědictví a proto se ani právní nástupce žalobkyně nemůže stát jejím nástupcem ve sdružení ani v předmětném soudním řízení.

Pokud smlouva o sdružení předpokládá vymezení jednotek a zatím k tomuto kroku nedošlo, je nutno na tuto smlouvu aplikovat ustanovení smlouvy o sdružení, nikoliv ustanovení zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelé jsou toho názoru, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, neboť na věc nebyly aplikovány normy, které na věc dopadají.

III. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i všech napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu podle čl. 83 Ústavy je ochrana ústavnosti. Přestože je součástí soudní moci upravené v hlavě čtvrté Ústavy, je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto nadřízen a nepřísluší mu zpravidla přehodnocovat jimi prováděné dokazování, pokud jím nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů. Ústavní soud tedy není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a může tak činit toliko tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak totiž Ústavní soud judikoval, "základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody (nález

sp. zn. III. ÚS 269/99

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 235). Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu pak je dán jen v případě, jestliže jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (srov. nález

sp. zn. III. ÚS 84/94

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, str. 257).

V tomto ohledu Ústavní soud - vědom si skutečnosti, že mu zásadně nepřísluší hodnotit správnost aplikace tzv. jednoduchého práva obecnými soudy - neshledal v závěru Nejvyššího soudu pochybení ústavněprávní povahy.

Z odůvodnění Nejvyššího soudu je zřejmé, že považuje za zásadní vyjasnění otázky současného skutkového a právního stavu případu, což je však věcí dalšího postupu v řízení. Proto je též nutno jednat s právním nástupcem zůstavitelky, neboť v předmětném soudním řízení budou mimo jiné řešeny vzájemné závazky s ostatními vlastníky bytů. V této fázi řízení se jedná čistě o procesní otázku a není důvodu, pro který by nebylo lze umožnit právnímu nástupci zůstavitelky účast v probíhajícím soudním řízení.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal stěžovateli namítané porušení práv, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu