Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1445/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.1445.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal on appeal court's refusal to allow retrial based on new evidence.

Numero d'incarto I.ÚS 1445/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a convicted individual against the appellate court's refusal to permit a retrial. The appellant argued that new expert evidence regarding an invalid valuation standard should have triggered a retrial under the Criminal Procedure Code. The court held that the lower courts correctly assessed that the new evidence did not justify a different verdict and that Article 6 ECHR protections apply primarily to the original trial, not the retrial application.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 278 odst. 1 t. ř.; čl. 6 odst. 1 Úmluvy: The general courts exclusively evaluate the relevance of new evidence for retrial applications, and Article 6 ECHR guarantees do not apply to proceedings seeking to reopen a final judgment.

Parole chiave

Generato dall'IA
retrial application new evidence Criminal Procedure Code Article 6 ECHR Constitutional Court final judgment expert valuation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 278 odst. 1 t. ř.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy
V tomto směru Ústavní soud připomíná, že na řízení, týkající se opětovného otevření pravomocným rozsudkem již skončeného trestního řízení, se záruky spravedlivého procesu, obsažené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nevztahují (viz např.
čl. 82 Ústavy ČR
V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadených usnesení, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy ČR).
§ 134 odst. 2 t. ř.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
nález sp. zn. III. ÚS 23/93
rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ve věci Horst Kleinbichler proti Rakousku

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. P., zastoupeného JUDr. Štěpánem Romanem, advokátem se sídlem Praha 7, Letohradská 40, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2007, čj. 9 To 210/2007 - 156, a usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 8. 1. 2007, čj. Nt 171/2006 - 141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se Ing. V. P. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") a usnesení Okresního soudu Praha - východ (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. To skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 30. 4. 1998, čj. 13 T 328/97 - 160. Označeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 trestního zákona (dále jen "TrZ") a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou pět roků.

Stěžovatel tvrdil, že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo tím, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na povolení obnovy řízení. Pominuly význam nové skutečnosti, že v původním trestním řízení znalec Ing. S.k aplikoval neplatný cenový předpis, týkající se ceny nemovitostí. Nový znalecký posudek, který nechal soud pro účely řízení o povolení obnovy řízení vypracovat znalkyní Ing. K., obsahoval zcela nepravdivé zadání.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zamítnutím návrhu na povolení obnovy řízení, resp. s negativním posouzením otázky, zda v řízení o povolení obnovy vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že podle jeho ustálené a obecně dostupné judikatury ve vztahu k hodnocení důkazů v řízení před obecnými soudy je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů [srov. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, str. 41 (46)].

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, znamenajícím průlom do nezměnitelnosti a závaznosti rozhodnutí vydaných v trestním řízení, k jehož uplatnění musí být naplněny předpoklady zakotvené v ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Podle tohoto ustanovení lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.

Obecné soudy musí vždy zkoumat, zda nové skutečnosti či důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 TrŘ.

V daném případě odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu trestního řízení. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že žádost o povolení obnovy řízení, opírající se o tvrzení stěžovatele, že Ing. S. aplikoval neplatný cenový předpis, i po provedení nových znaleckých posudků z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí a výpovědí znalce M. a znalkyně Ing. K., která navíc vysvětlila, proč nelze předchozí postup znalce považovat za vadný, není novou skutečností ani důkazem, na jejichž základě by bylo možno prolomit právní moc dosavadních meritorních rozhodnutí obecných soudů o vině a trestu stěžovatele.

Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení vycházela ze zjištění, že nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině stěžovatele, o druhu a výměře trestu uloženém stěžovateli nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody. Obecné soudy přezkoumatelným způsobem, nevykazujícím znaky svévole, zdůvodnily, proč nepovažovaly stěžovatelem navrhované důkazy za skutečnosti a důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 TrŘ a jakými úvahami se při rozhodování řídily (§ 134 odst. 2 TrŘ). V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadených usnesení, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy ČR).

K ústavněprávní stránce věci je třeba zdůraznit, že stěžovatel je osobou již pravomocně odsouzenou. Základní záruky spravedlivého trestního procesu tedy musely být uplatňovány primárně v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení. V tomto směru Ústavní soud připomíná, že na řízení, týkající se opětovného otevření pravomocným rozsudkem již skončeného trestního řízení, se záruky spravedlivého procesu, obsažené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nevztahují (viz např. rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 18. 10. 1995 o nepřípustnosti stížnosti č. 23806/94 ve věci Horst Kleinbichler proti Rakousku, internetová knihovna ESLP), neboť v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení se nejedná o posouzení oprávněnosti trestního obvinění proti stěžovateli ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. O takové posouzení by se jednalo až v řízení následujícím po povolení obnovy, což není případ stěžovatele.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu