Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1628/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.1628.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming lower courts violated fair trial rights by allowing late fee payment.

Numero d'incarto I.ÚS 1628/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a cooperative against rulings that allowed a lawsuit to proceed after a late court fee was paid. The applicant argued that the lower courts violated his right to a fair process by permitting the case to continue without formally revoking the initial order to suspend proceedings for non-payment. The court ruled that the complaint lacked constitutional dimension, as it merely contested the interpretation of the Act on Court Fees rather than violating the Constitution itself.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if it merely disputes the interpretation of subordinate law without demonstrating a violation of constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility fair trial rights violation court fee payment deadline subordinate law interpretation Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb.
Podle stěžovatele zrušit usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo možné pouze za podmínky stanovené v § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném k 7.
§ 4 a § 9 zákona č. 549/1991 Sb.
Poukázal na ustanovení § 4 a § 9 zákona č. 549/1991 Sb., v tehdy platném znění, upravující poplatkovou povinnost.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Došlo tak k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
čl. 83 Ústavy ČR
Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: SNAHA, kožedělné družstvo Jihlava, se sídlem Jihlava, Židovská 1103/1, zastoupeného JUDr. Jiřinou Vítů, advokátkou se sídlem Jihlava, Březinova 12, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2006, čj. 3 Ro 431/97 - 175 (1 Cm 130/98), a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2008, čj. 7 Cmo 102/2008 - 219, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž jako soud prvního stupně zrušil své usnesení ze dne 15. 1. 1998, čj. 3 Ro 431/97, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Po zaplacení soudního poplatku soud tehdy v řízení pokračoval, aniž formálně zmíněné rozhodnutí zrušil. Vrchní soud v Olomouci, k odvolání stěžovatele, uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Podle stěžovatele zrušit usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo možné pouze za podmínky stanovené v § 9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném k 7. 4. 1997, a to jen v případě, že poplatek byl zaplacen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, což se v daném případě nestalo. Nesprávné je tak nejen rozhodnutí soudu prvního stupně, ale i soudu odvolacího, kterým bylo toto usnesení potvrzeno. Takovým postupem je tolerováno a zhojeno protiprávní jednání jednoho účastníka řízení, který nesplnil povinnost podle zákona. Došlo tak k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Z připojených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že shora označeným usnesením ze dne 30. 10. 2006 Krajský soud v Brně zrušil své usnesení ze dne 15. 1. 1998, čj. 3 Ro 431/97, kterým tehdy zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že po zaplacení soudního poplatku soud tehdy v řízení pokračoval, aniž formálně zmíněné rozhodnutí zrušil. Učinil tak dodatečně zmíněným usnesením.

K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesení krajského soudu potvrdil. Poukázal na ustanovení § 4 a § 9 zákona č. 549/1991 Sb., v tehdy platném znění, upravující poplatkovou povinnost. Lhůta k zaplacení soudního poplatku nejpozději do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má povahu lhůty procesní. Tato lhůta je zachována, pokud v její poslední den bylo podání s kolkovými známkami odevzdáno na poště. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost. V daném případě byla situace jiná. Žalobce podal proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku z návrhu na zahájení řízení odvolání a po uplynutí odvolací lhůty poplatek zaplatil. V takovém případě nenabylo rozhodnutí o zastavení řízení právní moci, poplatková povinnost nezanikla. Pokud ji tedy žalobce, byť opožděně, splnil, předpoklady pro zastavení řízení nejsou dány. Navíc pokud soud začal jednat ve věci samé, nemůže již řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Argumenty stěžovatele proti rozhodnutím soudů obou stupňů se pohybují pouze v rovině podústavního práva a jsou zaměřeny jen na výklad ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. Jedná se tak v podstatě o polemiku s právními závěry vrchního soudu. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR. Podle uvedeného článku úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Skutečnost, že vrchní soud vyslovil právní názor, s nímž stěžovatel nesouhlasí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti. Výklad a aplikace podústavního práva je zcela v kompetenci obecných soudů, které v přezkoumávaní věci postupovaly ústavně konformním způsobem. Ve věci nebylo zjištěno nic, co by jí dodávalo ústavněprávní dimenzi.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. července 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu