Constitutional Court dismisses appeal claiming fair process violation due to procedural delay in bail decision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the appellant against the Regional Court's decision to re-impose bail. The appellant argued that the Regional Court's procedural delay violated principles of a fair trial under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that the lower court's error in applying procedural rules regarding partial invalidity did not infringe upon the appellant's fundamental rights or constitutional guarantees.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; § 83 Ústavy ČR: The Constitutional Court reviews only constitutional violations, not ordinary legality; a procedural error in lower court bail proceedings does not constitute a violation of fundamental rights if the substantive reason for detention remains valid.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem se sídlem Praha 6, Španielova 1267, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008, čj. 14 To 144/2008 - 26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení výše označeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 2. 2008, čj. 1 Nt 753/2008 - 7, o jeho vzetí do vazby podle § 68 odst. 1 z důvodů § 67 písm. a), b), c) tr. řádu, a znovu rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel označil toto rozhodnutí za chybné, protože zmíněný krajský soud měl, po zrušení usnesení okresního soudu, stěžovatele propustit z vazby na svobodu. Pokud tak neučinil, porušil principy spravedlivého procesu, zakotvené v čl. 36 odst. 1, 5, čl. 37 odst. 2, čl. 39, čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod.
Z připojených rozhodnutí obecných soudů se podává, že shora označeným usnesením Okresního soudu v Berouně byl stěžovatel vzat do vazby podle § 68 odst. 1, z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. Vazba započala dne 20. 2. 2008. Stěžovatel je stíhán pro trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1, krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona.
Krajský soud v Praze, po stížnosti stěžovatele, shora uvedené usnesení okresního soudu zrušil, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu, a znovu rozhodl, že se stěžovatel bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu s tím, že vazba započala dne 20. 2. 2008. V odůvodnění usnesení zmíněný soud mj. konstatoval, že shledal důvodnou obavu, že při ponechání na svobodě bude stěžovatel opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, protože byl již v minulosti odsouzen pro majetkovou trestnou činnost k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a nyní stíhané trestné činnosti se dopustil ve lhůtě po podmíněném propuštění z výkonu trestu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížností namítá porušení svého základního práva na spravedlivý proces, které spatřuje v tom, že krajský soud zrušil usnesení soudu prvního stupně o jeho vzetí do vazby a vydal nové rozhodnutí, jímž vzal stěžovatele do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c), tedy z obavy, že stěžovatel bude pokračovat v trestné činnosti. Podle názoru stěžovatele tak byla o 19 dnů "nastavena" 24hodinová lhůta ke vzetí do vazby.
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelova námitka směřuje výlučně proti procesnímu postupu soudu druhého stupně.
Z pohledu trestního práva procesního na posouzení předmětné věci dopadají ustanovení § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého stížnostní soud rozhodl, a dále ustanovení § 149 odst. 3 tr. ř., znějící: "Je-li vadná jen část napadeného usnesení a lze-li ji oddělit od ostatních...omezí nadřízený orgán své rozhodnutí podle odstavce 1 jen na onu část." Soud druhého stupně shledal napadené usnesení o vzetí stěžovatele do vazby vadné pouze v části, v níž soud prvního stupně rozhodl, že stěžovatele bere do vazby též z důvodů ustanovení § 67 písm. a) a b) tr. ř., neboť podle jeho závěrů bylo opodstatněno vzetí stěžovatele do vazby pouze z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. c) tr. ř. Aplikace jednotlivých ustanovení § 67 tr. ř. jsou oddělitelnými částmi výroku rozhodnutí o vazbě, a proto byl na místě postup podle ustanovení § 149 odst. 3 tr. ř. Tím, že druhostupňový soud takto nepostupoval, zatížil své rozhodnutí chybou, která však podle názoru Ústavního soudu, při materiálním pohledu na právo, neměla za následek zásah do ústavní roviny ochrany práv stěžovatele.
V této souvislosti je Ústavní soud nucen připomenout, že v řízení o ústavní stížnosti je jeho úkolem pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), a nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud je vyčleněn ze soustavy obecných soudů, není jim proto ani nadřízen, a není tedy zásadně povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; může tak činit toliko tehdy, jestliže nesprávná aplikace tohoto práva má za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K tomuto následku však v posuzované věci nedošlo. Vazební důvod ve smyslu ustanovení § 67 písm. c) tr. ř. byl u stěžovatele dán jak v době rozhodování soudu prvního stupně, tak v čase rozhodování soudu stížnostního (jeho neexistenci stěžovatel ani nenamítá), lhůta stanovená v ustanovení § 69 odst. 5 tr. ř. byla při rozhodnutí soudu prvního stupně dodržena a rozhodování stížnostního soudu o opravném prostředku stěžovatele nemá na běh této lhůty žádný vliv.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že nedošlo k porušení základních práv, jejichž ochrany se stěžovatel dovolává, ani k porušení jiných jeho ústavně garantovaných práv či svobod a jeho ingerence do rozhodovací činnosti obecných soudů tedy v posuzované věci není na místě. Tím jsou naplněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro odmítnutí ústavní stížnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrhu zjevně neopodstatněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu