Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding civil litigation costs allocation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to overturn lower court rulings on litigation costs and state expense reimbursement. The applicant argued they were largely successful in the proceedings and should have received cost compensation proportional to their success rate. The Court found the complaint obviously unfounded because the lower courts correctly applied civil procedure law based on the partial nature of the applicant's success and the specific circumstances of the case.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as obviously unfounded when the applicant fails to demonstrate a violation of fundamental rights or when the lower court's application of civil procedure rules regarding cost allocation is legally sound.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 24. července 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele G. K., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 56 Co 454/2007 a Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 1. 2007 č. j. 8 C 81/2002-204, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 2. 2007 č. j. 8 C 81/2002-211, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků ve výrocích týkajících se nákladů řízení a povinnosti k úhradě nákladů České republice. Uvedl, že dle jeho přesvědčení v řízení o žalobě, kterou nezavinil, byl v převážné míře úspěšný - v 74,74 %, a proto mu v tomto rozsahu měla být přiznána náhrada nákladů řízení proti žalobcům, ve stejném poměru mělo být rozhodnuto i o povinnosti uhradit výdaje státu. Sám své náklady vyčíslil celkovou výší 31.125,- Kč, žalobci měli úspěch v části, která by odpovídala nákladům 4.500,- Kč. Proto rozhodnutí o tom, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i v odvolacím řízení nemá právo považuje za nesprávná, stejně jako aplikaci § 150 občanského soudního řádu, kterou použil odvolací soud, když výroky rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever o nákladech potvrdil a náklady odvolání žádnému z účastníků nepřiznal.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu citovaných rozsudků bylo zjištěno, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně na základě odvolání žalobců i žalovaného, nyní stěžovatele, a opodstatněně napadené výroky o nákladech řízení účastníků i českého státu potvrdil. V odůvodnění rozsudku pak vyložil, proč pro rozhodnutí, jímž žádnému z účastníků, tedy ani žalovanému, nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, je vedle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nutno aplikovat i ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nebyla náhrada nákladů řízení žalovanému přiznána proto, že jeho úspěch v předmětném řízení byl pouze částečný. I když se ubránil proti žalobě ve větším rozsahu, nelze přehlédnout, že to byl žalovaný, který do vlastnických práv žalobců zasahoval, že některé zásahy až po podání žaloby ustaly a že závěr o rozsahu rušení sousedských vztahů větvemi stromů závisel na posouzení soudem po zhodnocení provedených důkazů. Proto i tyto důvody hodné zvláštního zřetele, jež má na mysli § 150 občanského soudního řádu, opodstatňují výrok o nepřiznání nákladů řízení žalovanému proti žalobcům. Pokud jde o povinnost k úhradě nákladů, vynaložených na znalečné ze státních prostředků v průběhu řízení, pak i zde soudy rozhodly ve smyslu § 148 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledků řízení a rozhodnutí ve věci samé a v souladu s výše uvedenými skutečnostmi, z nichž vycházely ve výrocích o nákladech řízení účastníků.
I když stěžovatel neuvedl, v oblasti jakých práv se cítí napadenými rozsudky dotčen, s ohledem na výše uvedené nutno konstatovat, že je jeho návrh na zrušení stížností napadených výroků soudů zjevně neopodstatněný. Proto byl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2008
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu