Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial and lack of reasoning in civil contract dispute.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by EUCON against civil judgments regarding a contract dispute. The applicant argued that lower courts failed to adequately reason their decisions on unjust enrichment claims and interest calculations, claiming a violation of fair trial rights. The court found the complaint unfounded because the appellate court thoroughly examined all objections, the claimed 'surprise' was already addressed in the appeal, and the procedural defects alleged did not substantially affect the applicant's rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies or if the complaint is obviously unfounded, as the Constitutional Court found the applicant's claims regarding procedural fairness and reasoning were already adequately addressed by the appellate court.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 22. července 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele EUCON, spol. s r. o., Praha 3, Chlumova 16, zastoupeného JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou se sídlem v Praze, Blanická 28, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2008 č. j. 1 Cmo 159/2007-98 a Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006 č. j. 37 Cm 68/2005-59, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení trpí vadami, které porušují jeho právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pokud jde o soud I. stupně, považuje jeho rozsudek "za překvapivý" a nedostatečně odůvodněný v posouzení uplatněného nároku - jako práva na vydání majetkového prospěchu, získaného na úkor žalobce. O tom, že původně požadované plnění na základě smlouvy o dílo bude přiznáno jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení nebyl žalovaný poučen, s touto problematikou se dostatečně nevypořádal ani soud odvolací, který rozhodnutí Městského soudu v Praze potvrdil. V řízení nebyly řádně zhodnoceny také údaje o vlastnictví stavby, na níž žalobce určité práce konal, stejně jako nebyly v dostatečném rozsahu učiněny důkazy o vytknutých vadách provedených prací, které žalobce neodstranil. Dále poukázal na výroky o příslušenství žalované a přisouzené částky - dle jeho názoru stanovená sazba úroků z prodlení je v rozporu s obsahem odůvodnění, soud její výši opravil po vyhlášení rozsudku, což však neučinil opravným usnesením. I zde odvolací soud příslušný výrok soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný s tím, že jej přezkoumal, avšak i když před jednáním na výši a způsob opravy byl upozorněn, k této námitce se v odůvodnění nevyjádřil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 37 Cm 68/2005 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud se všemi uplatněnými námitkami žalovaného, nyní stěžovatele, zabýval a důvodně rozsudek Městského soudu v Praze jako věcně správný ve věci samé potvrdil. Pokud jde o výhradu, týkající se právního posouzení uplatněného nároku, pak je třeba poukázat na skutečnost, že tuto již stěžovatel uplatnil ve svém odvolání a Vrchní soud v Praze se s ní po přezkoumání rozsudku soudu I. stupně také vypořádal - nelze tedy přiznání uplatněného nároku dle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákona považovat za "překvapivé rozhodnutí", jak stěžovatel tvrdí. K námitce proti výši přisouzeného příslušenství ze žalované a přiznané částky 180.540,- Kč nutno uvést, že soud I. stupně, který o tomto příslušenství, jež bylo uplatněno ve výši 0,05 % z dlužné částky denně, rozhodl sice tak, že je s poukazem na aplikovaná právní ustanovení přiznal ve výši 7,5 % a 5,5% z uznaných nároků za dobu od 1. 2. 2002 a od 21. 5. 2002 do zaplacení, to však představuje roční úrok z prodlení mnohem nižší, než byl žalobou požadován, což je také úrok pro žalovaného, tj. nyní stěžovatele, podstatně výhodnější. Pokud je dále v ústavní stížnosti namítán nesprávný postup soudce jmenovaného soudu I. stupně při opravě výroku rozhodnutí o příslušenství, pak z obsahu odvolání i protokolu o jednání odvolacího soudu nebyly takové námitky či návrhy na postup dle § 40 odst. 3 občanského soudního řádu zjištěny a nárok na tvrzenou ochranu práva tedy nebyl uplatněn tak, jak má na mysli § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (nález Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 117/2000
). Lze dodat, že i označené pochybení v postupu soudce při opravě části výroku by v předmětné věci, přezkoumané a rozhodnuté odvolacím soudem, nemohlo být již způsobilé do tvrzených práv stěžovatele zasáhnout.
Pro shora uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. e) výše citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2008
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu