Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1519/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1519.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as all legal remedies were not exhausted due to pending retrial.

Numero d'incarto IV.ÚS 1519/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a Supreme Court decision. The applicant argued for dismissal based on procedural economy, noting that the Supreme Court would likely reject the subsequent appeal due to the prior constitutional ruling. The Court determined the complaint was inadmissible because the case had been remanded for further proceedings, meaning the applicant had not yet exhausted all available legal remedies.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, which does not apply to extraordinary remedies that an organ may reject based on its discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint procedural economy remand for retrial inadmissible complaint legal protection procedural means

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
1, 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl.
čl. 4 Ústavy ČR
čl. 90 Ústavy ČR
čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 96 odst. 1, 2 Ústavy ČR
1 a čl. 96 odst. 1, 2 Ústavy ČR se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího soudu.
čl. 83 Ústavy ČR
Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [zákon č.
čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR
1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl.
čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR
2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 22. července 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele P. S., zastoupeného JUDr. Ladislavem Polákem, advokátem se sídlem Na Florenci 1, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2008 č. j. 25 Cdo 953/2007-96, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

S poukazem na blíže rozvedená tvrzení o dotčení ústavně zaručených kautel zakotvených v čl. 36 odst. 1, 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1, 2 Ústavy ČR se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího soudu. Tímto rozhodnutím došlo ke zrušení (ve výroku přesně specifikovaném rozsahu) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2006 č. j. 35 Co 131/2006-70, přičemž věc byla vrácena v této části tamnímu soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatel, vycházeje z nastalé procesní situace, uvedl, že navrhl zrušení předmětného rozsudku Nejvyššího soudu z důvodů procesní ekonomie a s ohledem na průběh dosavadních řízení ve věci. Poznamenal, že dovolání směřující vůči novému rozhodnutí Městského soudu v Praze, který je vázán právním názorem vysloveným v ústavní stížností napadeném (zrušujícím) rozsudku, Nejvyšší soud zajisté odmítne pro nesplnění podmínek uvedených v § 237 odst. 3 o. s. ř.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z uvedeného je zřejmé, že za daného procesního stavu nejsou (co do materiálního důsledku) vyčerpány všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když se předmětná věc objektivně znovu „navrátila“ do stadia odvolacího řízení, tudíž není pravomocně skončena.

Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

V důsledku toho Ústavní soud návrh stěžovatele podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný usnesením odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2008

Pavel Holländer

soudce zpravodaj