Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial rights due to interpreter issues in ongoing criminal proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a foreign national accused of drug offenses regarding alleged violations of fair trial rights and interpreter qualifications. The applicant argued that interpreters were unqualified for Kosovar Albanian and biased, while the lower court confirmed proper instruction on interpreter rights and the absence of procedural errors. The Court ruled that assessing interpreter quality and evidence evaluation falls within the jurisdiction of the ordinary courts, not the Constitutional Court, which lacks authority to intervene in ongoing first-instance proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may not examine substantive complaints regarding the quality of interpretation or the evaluation of evidence in ongoing criminal proceedings, reserving such review for the ordinary courts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného Mgr. Věrou Matoušovou, advokátkou v Ostravě - Moravské Ostravě, Nádražní 18, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 117/2007 ze dne 25. 10. 2007 a proti jinému zásahu Okresního státního zastupitelství v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 71 T 117/2007 ze dne 25. 10. 2007, jímž byla zamítnuta jeho žádost o přibrání nového tlumočníka. Napadeným rozhodnutím byla podle jeho názoru porušena ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel dále v této souvislosti navrhl, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě (případně Okresnímu soudu v Ostravě) pokračovat v porušování práv stěžovatele a přikázal mu, aby obnovilo stav před jeho porušováním a následně řádně prověřilo jeho trestní oznámení a jeho námitky proti tlumočníkům projednalo a rozhodlo o nich.
Porušení práva na spravedlivý proces, zejména práva na tlumočníka spatřuje v následujících skutečnostech:
Stěžovatel je cizinec a je stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1,2 písm. a) trestního zákona. U Okresního soudu v Ostravě probíhá hlavní líčení.
Stěžovatel opakovaně v přípravném řízení, ale i v hlavním líčení namítal nesprávnost důležitých překladů listin a tlumočení, které dovozuje na konkrétních příkladech a v konkrétních situacích. Dále namítal, že nebyl poučen o právu na tlumočníka a že nebyl dodržen postup stanovený v trestním řádu, protože nebyl nikdy dotázán, jakým jazykem hovoří a byl mu přidělen tlumočník "podle národnosti, ale z jiného státu". Současně tvrdí, že příslušná strana spisu, kde je uvedeno, že byl o tomto právu poučen, není pravá. Pokud jde o ustanovení tlumočníků, namítá, že nejsou znalí kosovské albánštiny, a proto mu měl být ustanoven tlumočník z této oblasti. Namítal také, že tlumočnice paní Kestrina Peza je vůči němu podjatá, avšak ani této námitce nebylo vyhověno. Okresní soud v hlavním líčení jeho námitky proti osobám tlumočníků zamítl, stejně jako žádost o přibrání tlumočníka nového. Stěžovatel podal na tlumočníky Pezu a Bletu trestní oznámení, ale to státní zástupce nesprávně vyhodnotil jako součást jeho obhajoby.
II. K ústavní stížnosti se vyjádřil Okresní soud v Ostravě. Ten uvedl (10. 4. 2008), že před nařízením hlavního líčení v souladu s příslušnými právními předpisy přezkoumal zákonnost přípravného řízení. Protože neshledal žádných pochybení, které by ve svém důsledku znamenaly postup ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. c) trestního řádu, nařídil hlavní líčení, které doposud ve věci probíhá. K námitkám v ústavní stížnosti uvedl, že jsou opakováním námitek uváděných v průběhu celého dosavadního řízení; řada z nich byla přezkoumávána Krajským soudem v Ostravě, jakož i Inspekcí Ministerstva vnitra ČR nebo Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě. Uvedl rovněž, že již od počátku hlavního líčení přibral ke tlumočení dva tlumočníky z jazyka albánského, aby tak předešel zpochybňování objektivity provedených důkazů. Při hlavním líčení je stěžovateli dán dostatečný prostor, aby se mohl vyjádřit k překladům. Stěžovatel tento prostor dostatečně využívá, což je patrno z protokolu o hlavním líčení. Okresní soud uvedl, že námitky stěžovatele jsou v zásadě námitkami ke způsobu provádění důkazů; jejich posouzení však přísluší především Krajskému soudu v Ostravě v souvislosti s případným hodnocením důkazů v tom směru, zda byly provedeny zákonným způsobem. Okresní soud v Ostravě závěrem navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.
Okresní státní zastupitelství v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že se četnými námitkami stěžovatele (včetně námitek ve vztahu k tlumočení) vždy řádně zabývalo postupem, který vyplývá z příslušných právních předpisů. Stěžovateli (i jeho obhájci) bylo řádně doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a byl rovněž řádně poučen o právu na přítomnost tlumočníka a na překlad listin uvedených v § 28 odst. 2 trestního řádu; to nyní stěžovatel popírá tvrzením, že příslušná strana protokolu o jeho výslechu - v níž výslovně v přítomnosti celkem osmi obhájců (svého a obhájců jeho spoluobviněných) uvedl, že tohoto práva nevyužívá - je zfalšována včetně jeho podpisu a že ji nikdy neviděl. Námitka byla prověřena a shledána nedůvodnou. Okresní státní zastupitelství poukázalo i na to, že hlavnímu líčení jsou přítomni dva tlumočníci, což je situace nadstandardní. Pokud jde o námitku, že nebyl vzat v úvahu dialekt, jímž stěžovatel údajně hovoří, státní zastupitelství uvedlo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu s trestněprávními předpisy, protože uváděný dialekt není oficiálně jazykem národnosti stěžovatele ani úředním jazykem státu, jehož je občanem. Z protokolů je rovněž patrno, že stěžovateli je dán široký prostor pro vznášení námitek a vyjadřování ke všem provedeným důkazům, kterého často využívá.
Vyjádření Okresního soudu v Ostravě i Okresního státního zastupitelství v Ostravě byla zaslána stěžovateli k případné replice. Stěžovatel v replice uplatnil pouze připomínku k vyjádření Okresního státního zastupitelství v Ostravě, v níž poukázal na to, že jeho výslechu dne 10. 6. 2006 byli přítomni pouze 4 obhájci, že současně probíhal i výslech spoluobviněného G., takže výslechu stěžovatele se všichni obhájci nezúčastnili. Dále žádal, aby v případě, že ústavní stížnost nebude odmítnuta, se ve věci konalo ústní jednání.
III. Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Okresního soudu v Ostravě je obsaženo v závěru protokolu o hlavním líčení ze dne 25. 10. 2007, č.j. 715117/2007, a je vyjádřeno těmito slovy: Po poradě senátu, bez přerušení HL, prohlášeno usnesení: Námitka obž. G. ve vztahu ke tlumočení přibraných tlumočníků K. B. a K. P. a žádost o přibrání tlumočníka nového se zamítá.
IV. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti jsou námitky stěžovatele související s činností soudních tlumočníků. Stěžovatel jednak namítá, že okresní soud nepřizval k hlavnímu líčení dalšího tlumočníka, jednak brojí proti údajným nesprávnostem v soudním tlumočení tlumočníků, kteří byli k hlavnímu líčení přizváni. Konečně namítá, že nebyl řádně poučen o právu na tlumočníka, a považuje protokol, který o této věci vypovídá, za falšovaný.
Ústavní soud námitkám stěžovatele nepřisvědčil. Řešil především otázku, zda postupem orgánů činných v trestním řízení nebylo porušeno právo stěžovatele na tlumočníka v souladu s čl. 37 odst. 4 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
Článek 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy zaručuje právo na bezplatnou pomoc tlumočníka každému, kdo je obviněn z trestného činu, jestliže nerozumí jazyku používanému v řízení nebo tímto jazykem nemluví. Článek 37 odst. 4 Listiny stanoví, že kdo prohlásí, že neovládá jazyk, v němž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Smyslem práva zakotveného uvedenými ustanoveními Listiny i Úmluvy je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, tím nebyl znevýhodněn a aby mohl komunikovat s orgány činnými v trestním řízení i se soudem v jazyce, kterému rozumí a kterým hovoří. Je na obviněném, aby prohlásil, že jazyku, v němž je tlumočeno, nerozumí, či v něm není schopen mluvit (srov. např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 394/01
ze dne 10. července 2002 nebo usnesení Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 303/2000
ze dne 19. února 2002).
V souladu s ustanovením § 28 odst. 1 trestního řádu se obviněnému ustanovuje především tlumočník z jazyka, který je jazykem jeho národnosti či úředním jazykem státu, jehož je občanem. Z citovaného protokolu o hlavním líčení je patrné, že u soudního jednání byli osobně přítomni dokonce tlumočníci dva, kteří předmětné texty překládali, a stěžovateli byla dána velmi široká možnost se k překladům vyjadřovat a uvádět vlastní názor na význam určitých sousloví nebo konkrétních výrazů. V tomto směru mu tedy dát za pravdu nelze.
Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatele týkající se údajného falšování protokolu ze dne 10. 6. 2006, v němž byl obsažen zápis o poučení o právu na tlumočníka. Ústavní soud si vyžádal ověřený opis vyšetřovacího spisu sv. 3, v němž na č. l. 679-688 je založen protokol o výslechu obviněného M. G. ze dne 10. 6. 2006. Z uvedeného protokolu jednoznačně vyplývá, že stěžovatel byl řádně poučen o právu na tlumočníka. Tlumočník byl navíc tomuto výslechu přítomen a stěžovatel uvedl, že nemá proti přítomnému tlumočníkovi námitky (č.l. 682). Současně také uvedl, že písemnosti uvedené v ustanovení § 28 odst. 2 trestního řádu nežádá přeložit písemně. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatele, že protokol o tomto výslechu byl zfalšován, protože výslechu byli kromě stěžovatele a jeho obhájkyně přítomni i další tři obhájci, tlumočník a dva příslušníci Policie ČR.;
Pokud jde o hodnocení kvality překladů tlumočníků a jejich využití pro posouzení získaných důkazů, Ústavní soud připomíná, že tato činnosti je především úkolem obecných soudů, a to jak soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího. Předmětné řízení však v době podání ústavní stížnosti probíhalo teprve před soudem prvního stupně, který ještě ve věci nerozhodl. Teprve po uzavření celého řízení by Ústavní soud mohl posuzovat, zda při hodnocení důkazů - včetně těch, které byly získány s pomocí tlumočníků - nedošlo k tak zásadnímu pochybení či k extrémnímu rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými právními závěry, že by bylo dosaženo ústavně právní roviny a že by bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Pokud by Ústavní soud již nyní přistoupil k hodnocení činnosti tlumočníků při provádění důkazů, vykonával by pravomoci, které mu nepříslušejí a nepřípustně by předjímal činnosti a závěry soudů obecných.
Stěžovatel konečně navrhl, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě (případně Okresnímu soudu v Ostravě) pokračovat v porušování práv stěžovatele a aby mu přikázal, aby obnovilo stav před jeho porušováním a následně řádně prověřilo trestní jeho oznámení a jeho námitky proti tlumočníkům projednalo a rozhodlo o nich. Ani tomuto návrhu nelze vyhovět. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na závěr výše uvedený, podle něhož za dané situace se nemůže zabývat věcnými námitkami proti činnosti tlumočníků (kvalitě jejich překladů). Takové hodnocení je součástí hodnocení důkazů, které v této fázi řízení provádí soud prvního stupně při rozhodování ve věci a následně pak v rámci odvolacího řízení obecný soud vyššího stupně.
Ústavní soud navíc v této souvislosti poukazuje na to, že ústavní stížností stěžovatel napadl v prvé řadě usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o námitkách, které byly obsahem stěžovatelova trestního oznámení proti tlumočníkům. Nelze proto obecnému soudu vytýkat nečinnost v této věci a žádat, aby Ústavní soud přikázal obecnému soudu (okresnímu státnímu zastupitelství) konat.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatel dovolává, v předmětné věci zjevně porušena nebyla.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné,
V Brně dne 7. července 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu