Constitutional Court dismisses lawyer fee appeal as it lacks standing to review lower court fee determinations.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer against a higher court's decision to deny a fee increase. The applicant argued that the lower courts violated his right to a fair process by arbitrarily refusing a higher fee for a prolonged criminal trial. The court ruled that it cannot act as a third instance to re-evaluate the factual and legal reasoning of ordinary courts regarding fee assessments.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArt. 36 odst. 1 Listiny; Art. 6 odst. 1 Úmluva: The Constitutional Court does not review the substantive legal reasoning of ordinary courts when assessing lawyer fees, limiting its jurisdiction to cases where fundamental rights are clearly violated.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti JUDr. M.Z., zastoupeného Mgr. Josefem Bartusekem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Ostravě, tř. 28. října 108, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 3 To 44/2008 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2008 sp. zn. 31 T 19/94 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 11. 6. 2008 se JUDr. M. Z. (dále též "stěžovatel" případně "obhájce") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájci v trestním řízení podle ustanovení § 151 odst. 2 a 3 tr. řádu.
II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 21. 12. 1992 byl stěžovatel opatřením Krajského soudu v Ostravě ustanoven obhájcem Mgr. P. F., od roku 1993 neznámého pobytu, stíhanému jako uprchlý. Trestní řízení bylo ukončeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2007. Odměnu a náhrady za právní služby a vykonané úkony obhájce vyúčtoval Krajskému soudu v Ostravě návrhem ze dne 14. 11. 2007. V návrhu požadoval zvýšení sazby odměny na trojnásobek s odůvodněním, že se jednalo o mimořádnou náročnost, neboť trestní řízení trvalo dlouhou dobu.
Dne 4. 3. 2008 vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ostravě rozhodla o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájci ve výši celkem 310 037,- Kč, vyčíslila přeplatek na poskytnuté záloze (500 000,- Kč) ve výši 189 963,- Kč (výrok I.) a návrh obhájce co do zbytku nepřiznaného nároku zamítla (výrok II.).
Stížnost obhájce proti výše uvedenému rozhodnutí ze dne 4. 3. 2008 Vrchní soud v Olomouci dne 22. 4. 2008 zamítl jako nedůvodnou.
III. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti popsal dosavadní průběh řízení o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájci a vyjádřil nesouhlas s právními závěry Vrchního soudu v Olomouci, které považoval za vnitřně rozporné. Tvrdil, že nesprávným rozhodnutím jmenovaného soudu bylo porušeno základní právo na přiznání přiměřené (a právním předpisem stanovené) odměny a náhrad ustanovenému obhájci, které je součástí základního práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a také souvisí se základním právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny.
IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.
Stěžovatel se dovolával práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož relevantní ustanovení zní: "Každý se může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.".
Ústavní soud úvodem připomíná, že principy spravedlivého procesu zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny a též i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), lze aplikovat i na rozhodování o nákladech řízení, resp. odměně a náhradě hotových výdajů ustanovenému obhájci. Současně však je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o posouzení podmínek přiznání odměny a náhrady či jejich konkrétní výši, není úkolem Ústavního soudu jednat jako soud třetí instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy. Je úlohou obecných soudů interpretovat a aplikovat pro jejich rozhodnutí relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy.
Jak bylo již výše naznačeno, Ústavní soud není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy ze zjištěných skutečností vyvodily nesprávné právní závěry - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález
III. ÚS 31/97
, Sb.n.u., sv. 8, str. 149 (161)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat právní posouzení věci učiněné obecnými soudy, svým vlastním [nález
III.ÚS 23/93
, Sb.n.u., sv.1, str. 41 (45-46)]. Dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy při rozhodování o návrhu obhájce na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 36 a násl. Listiny. Rozhodnutí obou obecných soudů také v dostatečné míře uvádějí důvody, na nichž jsou založena.
Protože postup obecných soudů vedoucí k vydání napadených rozhodnutí nelze označit za svévolný, nepřiměřený či jinak se spravedlnosti příčící, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 30. června 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu