Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 556/08 ECLI:CZ:US:2008:3.US.556.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint for non-exhaustion of remedies regarding procedural order exclusion of separate proceedings.

Numero d'incarto III.ÚS 556/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's constitutional complaint against a district court ruling that excluded two related claims from separate proceedings. The petitioner argued this procedural split violated their right to a fair trial and the principle of non-duplication of proceedings. The court held that since the decision was merely procedural and not final, the petitioner had not exhausted all available ordinary or extraordinary remedies before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible unless all other legal remedies have been exhausted, as the Constitutional Court acts as a last resort mechanism only after ordinary justice has failed.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint procedural order subsidiarity principle non-final decision ordinary remedies Czech Constitutional Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem v Praze 4, Táborská 29, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 12. 2007 č. j. 9 C 165/2007-14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 1. 3. 2008, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze 10. 6. 2008, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení, kterým bylo podle § 112 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodnuto, že věc, v níž se stěžovatel domáhal toho, aby žalovanému T-Mobile Czech Republic, a. s., byla uložena povinnost zveřejnit na své náklady v žalobě specifikovanou omluvu, příp. zaplatit stěžovateli 10 miliónů Kč, se vylučuje k samostatnému řízení (výrok I), a že věc, ve které se stěžovatel domáhal toho, aby soud uložil žalovanému zaplatit jemu a jím vedené politické straně částku 10 miliónů Kč, se vylučuje k samostatnému řízení (výrok II).

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v projednávaném sporu nejde o dvě věci, ale o věc jednu, ve které stěžovatel uplatňuje více nároků, jež ovšem tvoří jeden nedělitelný soubor. I kdyby se však jednalo o více věcí, není k takovému postupu důvod, neboť jde o věci, které spolu skutkově souvisí a týkají se týchž účastníků. Rozdělením projednávané věci prý dojde k tomu, že stěžovatelem vznášené nároky nebudou moci být uspokojeny a že dojde k neúměrnému časovému prodlužování při projednání celé věci. Dle stěžovatele soud postupoval v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že ač vady návrhu byly stěžovatelem odstraněny, nelze se jím věcně zabývat, neboť není přípustný.

Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Při interpretaci uvedeného ustanovení je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak k tomu konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 6. 2000

sp. zn. III. ÚS 117/2000

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanizmus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

V posuzované věci sice není proti předmětnému usnesení možno podat odvolání, nicméně nejde o rozhodnutí "konečné" (tedy o rozhodnutí, jímž se s konečnou platností rozhoduje o stěžovatelových právech či povinnostech), ale pouze o rozhodnutí procesní, kterým se upravuje vedení řízení; v rámci něho stěžovatel může - pro případ pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí ve věci samé - uplatňovat své námitky proti danému postupu soudu prvního stupně, a to cestou řádných a případně i mimořádných opravných prostředků (viz také usnesení Ústavního soudu ze dne sp. zn. 20. 3. 2007

sp. zn. I. ÚS 729/06

a 7. 2. 2007

sp. zn. II. ÚS 727/06

, dostupná na internetové adrese http://nalus.usoud.cz)

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2008

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu