Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1402/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1402.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary appeal remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 1402/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint as inadmissible under Section 43(1)(e) of the Constitutional Court Act. The applicant filed a constitutional complaint simultaneously with an appeal to the Supreme Court, arguing that the ordinary appeal was insufficient to protect her rights. The Court ruled that the constitutional complaint is premature because the time limit for filing it only begins after the Supreme Court delivers its decision on the appeal, thereby preventing the Constitutional Court from interfering with the ordinary courts' jurisdiction.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Section 75(1) of the Constitutional Court Act; Section 43(1)(e) of the Constitutional Court Act: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, specifically when the time limit for filing the complaint commences only after the final decision of the ordinary court.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary appeal procedure procedural subsidiarity Constitutional Court Act premature filing jurisdictional competence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Section 75(1) of the Constitutional Court Act
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst.
Section 43(1)(e) of the Constitutional Court Act
Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst.
Section 72(4) of the Constitutional Court Act
2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č.
Section 237(1)(c) of the Civil Procedure Code
Z obsahu ústavní stížnosti a ze sdělení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala souběžně s ústavní stížností dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. července 2008 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky L. M., zastoupené JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem B. Němcové 74, Ústí nad Orlicí, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2008 č. j. 19 Co 636/2007, 19 Co 114/2008-86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 8. 6. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2008 č. j. 19 Co 636/2007, 19 Co 114/2008-86.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [typicky se jedná o postup dovolacího soudu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád")]. Z výše uvedeného plyne, že stěžovatel není z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti nucen podat dovolání, jestliže by jeho přípustnost byla opřena pouze o důvod uvedený v § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Pokud však stěžovatel možnosti podat dovolání využije, potom běh lhůty k podání ústavní stížnosti počíná až okamžikem doručení rozhodnutí dovolacího soudu, a to i ve vztahu k rozhodnutím, jež byla dovoláním napadena (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Od účinnosti zákona č. 83/2004 Sb., kterým se mění zákon o Ústavním soudu, tak odpadá důvod pro souběžné podání dovolání a ústavní stížnosti, neboť i v situaci, kdy dovolací soud shledá, že dovolání není pro absenci zásadního právního významu přípustné, zůstává lhůta pro podání ústavní stížnosti zachována.

Z obsahu ústavní stížnosti a ze sdělení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala souběžně s ústavní stížností dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Jak již Ústavní soud konstatoval, takový postup není podle platné právní úpravy nutný, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu i proti napadenému rozhodnutí počne stěžovatelům běžet až dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ostatně i z toho, že stěžovatelka podala dovolání, lze usoudit, že se sama domnívá, že tvrzený zásah do jejích práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. Pokud by byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve než o dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud by naopak Ústavní soud vyčkával, jak rozhodne Nejvyšší soud, zbytečně by prodlužoval délku svého řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž ovšem, jak již bylo vyloženo, není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a ústavní stížnost je tedy podána předčasně. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti ovšem stěžovatelku nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud dovolání nevyhoví, bude tato moci podat novou ústavní stížnost a v ní zohlednit i průběh a výsledky dovolacího řízení. Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj