Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 788/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.788.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unlawful home search violated fair trial rights in tax fraud case.

Numero d'incarto I.ÚS 788/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defendant convicted of tax fraud regarding the legality of a home search. The defendant argued the search was unlawful because it lacked urgency and violated his right to be present, but the lower courts found the search necessary for evidence gathering and the defendant's absence justified. The Court ruled that repeating arguments already addressed by ordinary courts does not constitute a new constitutional issue, leading to the dismissal of the appeal.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it merely repeats arguments already considered by ordinary courts without advancing the case into the constitutional legal sphere.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility repetition of arguments home search legality tax fraud conviction fair trial rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), vyjádřil soud prvního stupně a soud odvolací.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
3, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
§ 148 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona
Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným pokračujícími trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, podle ustanovení § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle ustanovení § 148a odst.
§ 148a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona
§ 9 odst. 2 trestního zákona
§ 125 odst. 1 trestního řádu
§ 134 odst. 2 trestního řádu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Y. V. L., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Hoškem, advokátem se sídlem Praha 8, Hnězdenská 735/6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2008, čj. 13 To 343/2007 - 1626, a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 9. 2007, čj. 14 T 223/2007 - 1600, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se Y. V. L. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") a rozsudku Okresního soudu v Mělníku (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Uvedeným usnesením odvolací soud zamítl odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným pokračujícími trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, podle ustanovení § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona (dále jen "TrZ") a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle ustanovení § 148a odst. 1, 2 písm. a), b) TrZ, které spáchal ve spolupachatelství, podle ustanovení § 9 odst. 2 TrZ, s osobami uvedenými ve výrokové části rozsudku. Trestných činů se dopustili tím, že organizovali nezákonný dovoz nekolkovaných cigaret z Ruské federace a Ukrajiny do České republiky. V únoru roku 2004 dovezli z Ukrajiny 472 000 ks nekolkovaných cigaret a zkrátili tak clo, daň z přidané hodnoty a spotřební daň o částku nejméně 650 633,-- Kč. V dubnu roku 2004 dovezli z Ruské federace 1 593 600 ks nekolkovaných cigaret a zkrátili tak clo, daň z přidané hodnoty a spotřební daň o částku 2 196 714,-- Kč. Za to byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému, podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou pěti let. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci - nekolkovaných cigaret.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že domovní prohlídka, provedená dne 30. 4. 2004 v obci Kozomín, v souvislosti s jeho trestnou činností, byla nezákonná. Podle jeho názoru totiž nic nebránilo jejímu provedení až po zahájení trestního stíhání. Proto se v žádném případě nemohlo jednat o neodkladný úkon. Nadto prohlídka byla uskutečněna bez jeho předchozího výslechu a účasti. Tím nemohl zkontrolovat, co bylo v prostoru skladu kozomínského objektu nalezeno. Navíc, protokol o domovní prohlídce neobsahuje přesný popis nalezených věcí, neboť neuvádí délku nalezených cigaret.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), vyjádřil soud prvního stupně a soud odvolací. Oba soudy odkázaly na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní soud k těmto vyjádřením při svém rozhodování nepřihlížel, neboť neobsahovala žádné nové skutečnosti nebo důkazy.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví, tedy v daném případě v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že tvrzení stěžovatele nepřinášejí do posuzované věci nic nového a ani ji neposunují do ústavně právní roviny. Stěžovatel pouze opakuje námitky uplatněné v řízení před obecnými soudy a polemizuje se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry obecných soudů. Uvedené námitky byly předmětem úvah rozhodování v předchozím řízení, obecné soudy se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly a při svém rozhodování nezasáhly do ústavně zaručených práv stěžovatele.

V projednávané věci odvolací soud, po přezkoumání tvrzení stěžovatele, o něž opíral nezákonnost domovní prohlídky v objektu v obci Kozomín, pro její údajnou neodůvodněnost jako neodkladného úkonu, oprávněně konstatoval, že neodkladnost tohoto úkonu byla odůvodněna objasňováním celé trestné činnosti a zajištěním důkazů, kdy teprve v důsledku nálezu nekolkovaných cigaret byly splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání. Prohlídce byly přítomny majitelky objektu.

Dostatečným způsobem se odvolací soud vypořádal i s dalšími námitkami stěžovatele. Před provedením prohlídky bylo zjištěno, že objekt je pronajat "ruské firmě", kterou zastupuje Y. A. Následně bylo zjištěno, že zadržený stěžovatel a Y. A. je jedna a tatáž osoba. To byl jeden z důvodů absence stěžovatele při výkonu prohlídky a jeho výslechu před jejím započetím (str. 7 - 9 usnesení). Ve vztahu k délce cigaret bylo vycházeno nejen z protokolů o provedení domovní prohlídky, ale také z fotodokumentace, vyjádření celních orgánů a fakticky zajištěných cigaret (str. 13 rozsudku a str. 10 usnesení).

Obecné soudy provedly všechny důkazy významné pro objasnění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a věnovaly patřičnou pozornost i otázce hodnocení důkazů. Vzájemně je konfrontovaly, vyhodnotily a podrobně popsaly úvahy, jimiž se při jejich hodnocení řídily. Důkazy provedené v tomto trestním stíhání vytvořily logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti stíhaného trestného činu. Úvahy a závěry, týkající se důkazního řízení, se zakládají na racionální argumentaci a jsou v souladu s principem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Napadená rozhodnutí jsou pečlivě vypracována a jejich odůvodnění je pak v souladu s ustanoveními § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 TrŘ. Argumentace v nich uvedená je logická, přesvědčivá a vnitřně konzistentní, takže je zřejmé, že nejde o rozhodnutí svévolná či extrémně vybočující z ustálené rozhodovací praxe. Ústavní soud proto nepovažuje za nezbytné tuto argumentaci opakovat a zcela na ni odkazuje, neboť v rozhodování obecných soudů neshledal vykročení z ústavně konformního rámce.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu