Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2398/07 ECLI:CZ:US:2008:1.US.2398.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for manifestly unfounded due to lack of constitutional violation in family proceedings.

Numero d'incarto I.ÚS 2398/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a father against lower court rulings in a custody dispute. The applicant argued that ordinary courts violated his right to a fair process by ignoring his mother's untruthful testimony and failing to order further evidence. The Court ruled that it is not the Constitutional Court's role to re-evaluate factual findings or legal conclusions made by ordinary courts unless a fundamental constitutional right is breached, which was not established here.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 2 lit. a; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded without a merits decision if the applicant's arguments do not demonstrate a violation of fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.

Parole chiave

Generato dall'IA
manifestly unfounded complaint constitutional review scope fair trial rights custody proceedings ordinary court review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 2 lit. a

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Martou Permanovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Václavské nám. 21, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2007, čj. 20 Co 108/2007 - 244, a rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 21. 12. 2006, čj. 11 P 93/2006 - 178, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále "krajský soud") a Okresního soudu Praha - západ (dále "okresní soud"), protože těmito rozhodnutími byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy v řízení o péči o jeho nezletilého syna porušily jeho právo na spravedlivý proces. Nevypořádaly se se spornými skutečnostmi, především s nevěrohodnou výpovědí matky a závěry ze znaleckého posudku. K objasnění sporných skutečností nedoplnil dokazování ani odvolací soud.

II. Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že rozsudkem okresního soudu ze dne 21. 12. 2006, čj. 11 P 93/2006 - 178, byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu výchovy jeho nezletilého syna, nad výchovou nezletilého byl stanoven soudní dohled, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení. Krajský soud rozsudkem ze dne 16. 5. 2007, čj. 20 Co 108/2007 - 244, rozsudek okresního soudu potvrdil.

III. Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález

sp. zn. I. ÚS 68/93

, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).

Stěžovatel ve své stížnosti polemizuje s právními závěry obecných soudů a jejich hodnocením provedených důkazů. Opakuje svá tvrzení, kterým soudy neuvěřily (nezpůsobilost matky k výchově nezletilého pro její promiskuitní chování a nevhodné hygienické podmínky), příp. předkládá argumentaci, kterou soudy neakceptovaly (interpretace znaleckého posudku, hodnocení zpráv o výchovném prostředí u matky nezletilého). Ústavní soud však není, jak vyplývá z výše uvedeného, fórem pro polemiky s rozhodnutími obecných soudů, založenými na premise, že každý závěr obecného soudu v neprospěch účastníka řízení je automaticky porušení práva tohoto účastníka na spravedlivý proces. V projednávaném případě Ústavní soud nezjistil, že by důkazní řízení vykazovalo jakékoli ústavněprávní deficity a že by hodnocení důkazů, stejně jako právní závěry přijaté obecnými soudy, bylo ústavně nekonformní. Stačí jen odkázat na srozumitelně a logicky odůvodněné rozsudky obecných soudů.

K porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2008

Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu