Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1054/08 ECLI:CZ:US:2008:4.US.1054.08.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint for failure to exhaust ordinary judicial remedies first.

Numero d'incarto IV.ÚS 1054/08
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint regarding alleged violations of fair trial rights during police proceedings. The applicant argued that the police failed to provide legal counsel and timely notification of charges, yet the State Prosecutor had already rejected the complaint as unfounded. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available ordinary judicial remedies before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary and inadmissible unless all other legal remedies have been exhausted.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint exhaustion of remedies subsidiarity principle fair trial rights premature filing legal counsel access procedural justice

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) představuje, podle čl.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byl zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces chráněného v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl.
čl. 8 Listiny základních práv a svobod
6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu D. Š., právně zastoupeného JUDr. Richardem Tománkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Hlinky 142a, směřující proti usnesení Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, ze dne 14. února 2008, č.j. MRBM-409-9/TČ-2008-03, o zahájení trestního stíhání, a proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 18. března 2008, č.j. 5 ZT 72/2008-10, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byl zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces chráněného v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Konkrétně se pak mělo jednat o porušení práva na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení zaručené v čl. 37 odst. 2 Listiny, práva obviněného na poskytnutí času a možnosti k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce podle čl. 40 odst. 3 Listiny, a dále mělo dojít k porušení právní jistoty zaručené v čl. 36 Listiny.

Usnesením policejního orgánu bylo stěžovateli sděleno obvinění pro trestný čin loupeže podle ustanovení § 234 odst. 1 trestního řádu. Stížnost stěžovatele do tohoto usnesení zamítla jako nedůvodnou státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně.

Stěžovatel ve svém podání namítl, že policejní orgán se dopustil závažných pochybení, když podání vysvětlení nebyl přítomen jeho obhájce, ačkoliv jej musí mít, na základě ustanovení § 42 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, již od počátku řízení. A to zejména za situace, kdy stěžovatel dosáhl věku 15 let pouhé tři měsíce před tímto postupem Policie ČR. Další pochybení mělo spočívat v tom, že policejní orgán nezaslal usnesení o sdělení obvinění zvolenému obhájci stěžovatele do 48 hodin od jeho zvolení.

Uvedené okolnosti namítl stěžovatel i ve stížnosti ke státnímu zástupci, ten však přes konstatování, že došlo k porušení práva na obhajobu mladistvého, neshledal důvod ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání.

K uvedené problematice stěžovatel poukázal i na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 153/96

a

sp. zn. III. ÚS 376/01

. S ohledem na popsané okolnosti navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Sama skutečnost, že některé konkrétní rozhodnutí orgánu veřejné moci není možno podrobit samostatnému přezkumu jiným orgánem, neznamená, že důsledky tohoto rozhodnutí nepodléhají přezkumu v rámci následného řízení. Typickým příkladem jsou procesní rozhodnutí v civilním nebo, jako v projednávaném případě, v trestním řízení. Úloha Ústavního soudu nastává za situace, kdy není možné tvrzenou protiústavnost napravit jiným způsobem.

V projednávané věci nenastaly okolnosti, kdy napadený postup Policie ČR, který spočíval v prodlení při zajišťování a informování obhájce, by bylo možno napravit stěžovatelem požadovaným postupem Ústavního soudu. Podstatné je, aby v následujícím řízení orgány činné v trestním řízení případné důsledky takového prodlení posuzovaly v souladu se zásadami trestního řízení i základními právy stěžovatele.

Jak je patrné z ustálené judikatury, včetně stěžovatelem citovaných nálezů, zejména nálezu

sp. zn. IV. ÚS 153/96

, Ústavní soud se zabývá neřešenými pochybeními orgánů činných v trestním řízení z počátku trestního řízení teprve za situace, kdy nedošlo k nápravě v následném řízení před obecnými soudy. V projednávané věci tedy Ústavní soud považuje podaný návrh za předčasný.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podaný navrhovatelkou podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2008

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka