Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 794/06 ECLI:CZ:US:2008:2.US.794.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding right to court protection.

Numero d'incarto II.ÚS 794/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a district court's order rejecting her objections to an execution cost payment order. The applicant argued that the court violated her right to court protection and equality of arms by failing to address her specific objections and providing no reasoning. The court found no constitutional violations, noting that the lower court adequately explained the calculation of costs and that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review final decisions without specific grounds.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower court's decision is sufficiently reasoned and no constitutional violations are evident.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint right to court protection equality of arms execution costs unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Okresního soudu v Olomouci, neboť má za to, že postupem soudu bylo porušeno její právo na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
čl. 37 Listiny základních práv a svobod
36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
čl. 90 Ústavy ČR
37 Listiny, k porušení ústavních předpisů o výkonu soudní moci, o soudní ochraně práv dle čl. 90 Ústavy ČR a o způsobu rozhodování soudu, zejména ustanovení o vázanosti soudu zákonem při rozhodování dle čl.
čl. 95 odst.1 Ústavy ČR
90 Ústavy ČR a o způsobu rozhodování soudu, zejména ustanovení o vázanosti soudu zákonem při rozhodování dle čl. 95 odst.1 Ústavy ČR.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Z. M., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, P.O.BOX 2, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2006 č. j. 47 Nc 4555/2005-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Okresního soudu v Olomouci, neboť má za to, že postupem soudu bylo porušeno její právo na soudní ochranu ve smyslu ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dále dle stěžovatelky došlo k porušení rovnosti účastníků v řízení před soudem ve smyslu ustanovení čl. 37 Listiny, k porušení ústavních předpisů o výkonu soudní moci, o soudní ochraně práv dle čl. 90 Ústavy ČR a o způsobu rozhodování soudu, zejména ustanovení o vázanosti soudu zákonem při rozhodování dle čl. 95 odst.1 Ústavy ČR.

V záhlaví citovaným usnesením byly okresním soudem zamítnuty námitky stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 13. 6. 2006, č.j. 122 EX 89/05 - 64.

Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti tvrdí, že okresní soud porušil její základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod tím, že se nezabýval jejími výhradami proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, jež byly vyčísleny částkou 7.899,-Kč, a navíc svoje rozhodnutí ponechal bez jakéhokoliv odůvodnění. V takovém postupu stěžovatelka spatřuje i porušení ústavních předpisů o výkonu soudní moci, o soudní ochraně práv, jakož i ustanovení o vázanosti soudu zákonem při rozhodování. Proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citované usnesení svým nálezem zrušil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2006,

sp. zn. I. ÚS 577/06

, byla ústavní stížnost v téže věci odmítnuta z důvodu souběžně podaného dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2447/2006, bylo řízení o dovolání zastaveno z důvodu nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutí okresního soudu. Stěžovatelka podává ústavní stížnost opětovně a lhůtu pro její podání odvozuje od doručení usnesení Nejvyššího soudu, a to v souladu s odůvodněním shora uvedeného usnesení Ústavního soudu.

Ústavní soud tedy přezkoumal ústavní stížnost a s přihlédnutím k obsahu jejích námitek a odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů, a proto nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu zejména s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn. IV. ÚS 188/94

).

Po přezkoumání věci Ústavní soud konstatuje, že nezjistil žádné okolnosti, které by projednávanou věc posouvaly do ústavněprávní roviny. V řízení před Okresním soudem v Olomouci, jehož usnesení je ústavní stížností napadeno, neshledal Ústavní soud (shodně jako ve věci

sp. zn. I. ÚS 577/06

) porušení základních práv stěžovatelky, zakotvených v čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Napadené usnesení je dostatečným způsobem odůvodněno, okresní soud k námitkám stěžovatelky vyložil, jakým způsobem a na základě jakých zákonných ustanovení byly náklady exekuce vyčísleny.

Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí, což platí tím spíše, že se v posuzované věci jedná o rozhodnutí okresního soudu, proti němuž zákonodárce nepřipustil ani opravný prostředek. Zásah Ústavního soudu by byl namístě pouze tehdy, pokud by při aplikaci a interpretaci normy jednoduchého práva zjistil pochybení mající ústavně právní relevanci. K takovým pochybením dochází v případech konkurence norem jednoduchého práva, kdy ve věci aplikovaná norma, sledující určitý ústavně chráněný účel z pohledu proporcionality, nabyla opodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva, sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu, v případech konkurence interpretačních alternativ, kdy jde o řešení otázky akceptace některé z několika interpretačních alternativ jedné, určité, normy jednoduchého práva, nebo v případech svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze strany obecného soudu, jíž schází smysluplné odůvodnění, resp. propojení s jakýmkoli ústavně chráněným účelem. Projednávaná věc není pod žádný z uvedených případů podřaditelná.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2008

Jiří Nykodým

předseda senátu