Constitutional Court dismisses appeal as it lacks constitutional arguments and merely disputes ordinary court rulings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by M. B. against lower court decisions regarding property co-ownership and financial compensation. The applicant argued violations of rights to court protection, equality, and a fair trial, but the Court found no constitutional dimension to the dispute. Since the lower courts properly addressed the applicant's substantive objections and the complaint lacked specific constitutional arguments, the Court ruled it was obviously unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may intervene only upon finding a violation of fundamental rights or freedoms, and a mere disagreement with ordinary court decisions or lack of constitutional arguments renders a complaint obviously unfounded.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Jozefem Bohdanem, advokátem ve Frýdku-Místku, El. Krásnohorské 321, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 12. 2007 č. j. 22 Cdo 3240/2006-327, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2005 č. j. 11 Co 425/2005-259 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 11. 2004 č. j. 18 C 231/2000-222, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou včas a řádně stěžovatel navrhuje zrušení shora uvedených rozhodnutí vydaných ve věci zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které byly přikázány do vlastnictví stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalovanému) a stěžovateli bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalobci) finanční náhradu na vyrovnání jeho podílu. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů a tvrdí, že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost neobsahuje žádné ústavněprávní argumenty, které by svědčily o případném porušení základních práv a svobod. Stěžovatel obecným soudům především vytýká nesprávné stanovení výše vyrovnávacího podílu, nesouhlasí se znaleckým posudkem, zpochybňuje nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Jeho práva měla být dále porušena tím, že nebyly provedeny stěžovatelem navržené důkazy, zejména revizní znalecký posudek ke znaleckému posudku soudního znalce. Ústavní stížnost později stěžovatel doplnil o další údaje, které jsou zmatečné a s danou věcí nesouvisí.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Jak vyplývá z kopie rozhodnutí Nejvyššího soudu, námitkami vznášenými stěžovatelem v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a náležitě se s nimi vypořádaly. Stěžovatel zaměňuje porušení svých základních práv za nesouhlas s postupem soudů při stanovení výše vyrovnávacího podílu a požaduje přehodnocování důkazů. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi, neboť v napadeném řízení nedošlo k porušení základních práv, není k takovému přezkumu Ústavní soud povolán. Na tomto místě je třeba připomenout, že nespokojenost stěžovatele s výsledkem soudního řízení nemůže být sama o sobě důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí obecných soudů.
V daném případě Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2008
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu